Dějiny národa Českého - RUDOLFÍNSKÁ PRAHA

  Mladý císař a král Rudolf II. Habsburský se přestěhoval z celým dvorem z Vídně do Prahy a díky tomuto aktu se Praha stala na několik let hlavním městem monarchie a vlastně celé Evropy. Jako první věc, kterou Rudolf v Praze zřídil, byl zvěřinec v Jelením příkopě, jehož chloubou bylo několik berberských lvů. Nejvíce však Rudolf miloval hvězdářství, jemuž věnoval mnoho času. Povolal do Prahy slavné hvězdáře Jana Keplera a Tycha de Braha, z domácích učenců byl Rudolf nakloněn zejména Tadeáši Hájkovi z Hájků, nejvýznamnějšímu lékaři a přírodopisci té doby.

  Jako pravý syn své doby byl Rudolf II. vedle snah čistě vědeckých náruživě oddán také astrologii a alchymii. Astrologové tvrdili, že postavení hvězd má důležitý vliv na lidské osudy. Zádumčivý císař probděl při pozorování oblohy nejednu noc, aby z ní vyčetl záhady temné budoucnosti.

  Tyto a jiné libůstky stály císaře jistě mnoho peněz a času, vystupňovalo se to až ve vášeň, která jej často přiváděla k zanedbávání panovnických povinností. Ty Rudolf z duše nenáviděl a často je odkládal. Po nejdelší dobu panování Rudolfa II. byl vlastně pánem na pražském hradě jeho komorník a přítel zároveň Filip Lang. Bez Langovy přízně, které se nejjistěji dosáhlo úplatkem, nebylo možné na císaři nic vymoci.

  Za císaře Rudolfa II. se však Praha stejně, jako kdysi za Karla IV.,  stala významným a hlavně bohatým městem a České království centrem Evropy. Rudolf nerad cestoval a téměř neopouštěl Pražský hrad, a tak se do Prahy sjížděla poselstva ze všech blízkých a vzdálených zemí. Pražané například s údivem zírali, jak lidé osmahlých tváří, v nádherných, ale pro ně neznámých krojích, jedou na velbloudech k Pražskému hradu. Byl to pro ně jistě velký zážitek. Bylo to totiž poselstvo z Persie, jenž přišlo s císařem dojednat spojenectví proti Turkům. Díky těmto návštěvám tak vzkvétal obchod v Praze a dokonce se dalo mluvit o blahobytu. Zkrátka život v Praze za Rudolfa II. byl jistě krásný, ale dost drahý. Díky uměleckým dílům z té doby můžeme i v dnešní době nakouknot třeba do tajů Rudolfovi alchymistické kuchyně, která je dodnes v areálu Pražského hradu k vidění.

  Rudolf měl také velký smysl pro umění a na Pražském hradě trvale shromážďoval velkolepé sbírky uměleckých děl a starožitností. A jak sám Rudolf psal, nikdy jsem toho ani peněz nelitoval. Jeho obrazárna byla největší v celé Evropě. Rudolf ji rozšiřoval nejen nákupem starých mistrů, ale také povolával do Prahy nadějné umělce, z nichž se jeho největší přízni těšil dvorní malíř, velmi plodný Nizozemec Bartoloměj Spranger. Bohužel po Rudolfově smrti ta krásná doba v Praze, ale i v českém království skončila. O tom zase jindy.