Dějiny národa Českého - RYBY A JEJICH MÍSTO NEJEN V HISTORII - co asi nevíte

  Ryby odjakživa patřili na jídelníček v mnoha zemích. Už za pradávna v době lovců mamutů se vzácně našli i kosti ryb. A že se nejednalo o ryby malé, není třeba polemizovat. Zkrátka ryby patřili k lidem odjakživa. Mají mystický význam i v náboženství, kdy údajně Ježíš nakrmil zástupy hladových. Vždyť i někteří jeho učedníci byli rybáři. Jen za zmínku stojí, že už slavná královna Kleopatra obchodovala se sumci ze svých chovných ,,farem".

  Naši slovanští předkové žijící v českých zemích ryby sušili, udili a solili, a s těmito pak obchodovali. Z Pobaltí se do Čech vozili ve velkém slanečci, kteří zde byli zcela běžní, a ve druhé polovině 11. století je biskup Jaromír rozdával každý týden chudým. Nádrže s rybami se uchovávaly v korytech nebo sádkách označovaných jako vivaria piscium v klášteřích. Jednalo se většinou o již zmíněné sumce, líny , štiky. Námi oblíbený kapr se u nás objevil později, a to zásluhou Jana Lucemburského, který se zasloužil o jeho dovoz a chov ve velkém. První zmínka o kaprovi je z roku 1253, kdy jej vlámský mnich Vilém z Rubruku jedl na dvoře mongolského chána Möngkeho, jehož manželka byla nestoriánská křesťanka.

  Rybáři tvořili ve středověkých městech důležitou skupinu obyvatelstva a nebývali chudí. V Praze v letech 1348-1419 žilo 46 rybářů (mezi nimi dva sumečníci), kteří vlastnili městské domy. Vzácnou rybou byli ve středověku i raném novověku pstruzi. Byli vzácní i na bohatých stolech vysoké šlechty, která si mohla dovolit jíst cokoliv. Pro pstruhy byly příznivé jen některé vody a asi jim škodily četné mlýny.

  Záměrný chov ryb v rybnících se u nás klade do 13. a především do 14. století. První stavitelé využívali k budování rybníků úzká údolí malých potoků. Potoky přehradili a jednoduchou dřevěnou výpustí regulovali stav vody. Již ve 14. století se objevují větší nádrže na plochých pánvích a údolích s velkými tišinami. To vedlo k rozvoji (již zmíněných) chovu kaprů. V polovině 15. století došlo v chovu kaprů k velkému zdokonalení - ryby se začaly třídit v rybnících a sádkách podle generací. V 16. století pak dosáhlo rybnikářství vrcholu na panstvích Rožmberků a Pernštejnů.

  V nejstarších kuchařských knihách najdeme mnoho předpisů na přípravu různých ryb. Ryby se nadívaly, stahovaly z kůže, a ta se také nadívala směsí zeleniny, koření a hovězího a rybího masa, z mletého masa ryb se dělaly různé šišky a kaše, které se potom nezřídka jedly sladké. Sekaným lososem se plnily koláčovité bochníky se směsí jablek, másla a rýžové mouky. Z kapřího mlíčí se vařila kaše se strouhaným chlebem, slazená cukrem a medem.

  A jak je to tedy s kaprem na štědrovečerní tabuli? Vánoce jsou obdobím postním a podle křesťanské tradice tedy nepatří na stůl nic jiného, maso už vůbec. Ryby bývaly na panských stolech a chudý lid se spokojil s různými druhy kaší. Například hrachová kaše, nebo tradiční kuba.

  Na vánoční stůl začal kapr jako hlavní chod štědrovečerní hostiny přicházet až na přelomu 19. a 20. století. V pozadí stálo znovu vzmáhající se (po dvou stech letech totálního úpadku) rybníkářství, schopné produkovat ve větších objemech kapra a dodávat jej na trh. Jeho cena začala být přiměřená ekonomickým možnostem veřejnosti a konzum ryb obecně dostával podporu tehdejšího tisku. Zvyk vánočního kapra se začal poměrně rychle ujímat, z měst postupně pronikal i na venkov a od té doby už kapr štědrovečerní stůl neopustil.