Dějiny národa Českého - RYTÍŘI, VÁLEČNÍCI V DOBĚ STŘEDOVĚKÉ
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
V původním smyslu slova byli rytíři válečníci (nebo také jezdci). Už v 8. století představovali jakousi elitu a rychlou, údernou pěst armád. Členové franských a germánských družin provázejících malé i velké dobyvatele těch časů dostávali zprvu nákladnou výzbroj, a to včetně koně, od svého pána či samotného panovníka. S růstem vojenských družin převzali režii sami jezdci (velká síla každé armády), a zvláště ti, které pán či samotný král odměnil nějakou kořistí, například dobytým kusem země a podobně.
Bohatí rytíři v těžkých brněních se během války domohli řady výsad. Nejvyšší konjunktury se rytířský stav dočkal za velmi nákladných křížových výprav do Svaté země. Tehdy se začal vytvářet kosmopolitní nátěr nového rytířského životního slohu. Privilegovaní rytíři se často poznali a sjednotili v mezinárodním měřítku.
Ať už byli jakékoli národnosti, rytíři na sebe vzájemně hleděli s velkou úctou a s ohledy, které nepouštěli ze zřetele ani jako nepřátelé. Považovali se za příslušníky téže kasty, za rovnocenné partnery. Proto se zajatým rytířem jednal vítěz vesměs velmi slušně a ohleduplně. Ponechával mu takřka volnost, raněnému poskytl léčení, na čestné slovo, které mělo váhu opravdového muže a slib vykoupeného, pustil vězně na svobodu.
Čest například bránila, aby rytíř rytíře spoutal do želez nebo svázal provazy. Právě tak zbraně i kůň jako symbol rytířství se neodnímali ani zajatcům, ba ani dlužníkům. Byl to jakýsi rytířský kodex. Existovaly samozřejmě výjimky, ne každý rytíř jednal čestně a podle rytířské zásady nebo vysoké cti. Nicméně oproti minulosti vneslo rytířství do vyšších vrstev společnosti výrazné zjemnění mravů.
Za časů slavného českého krále Přemysla Otakara II. byl rytíř vážený člověk a měl i velký úspěch u urozených dam. Rytíř byl symbolem cti a statečnosti. A také se podle všech rytířských zásad uměl chovat k ženám. Slavná doba rytířů skončila již za prvních Habsburků a nahradil jej spíše voják, který mnohdy žádnou čest nikdy neměl, protože bojoval jen za peníze, nikoli pro čest a slávu svého panovníka. Krásná doba doba rytířů a válečníků muž proti muži se již nikdy nevrátí a je to velká škoda.
