Dějiny národa Českého - SAMETOVÁ REVOLUCE

  Roznětkou výbuchu nahromaděné nespokojenosti se stalo brutální rozehnání demonstrace, kterou na pátek 17. listopadu 1989, v den 50. výročí popravy devíti českých studentů a uzavření vysokých škol nacisty svolaly nezávislé studentské iniciativy a Městský výbor SSM.

  Pobouření veřejnosti vyvolané pararelou mezi postupem nacistických a komunistických represivních sil vystupňovala ještě falešná, zřejmě tajnými sĺužbami vyrobená, zpráva o zabití jednoho studenta policií. Obyvatelstvo začalo téměř okamžitě písemnými protesty hromadně odsuzovat tento zákrok, žádalo jeho vysvětlení a vyšetření, někdy i revizi některých prvků dosavadní politiky. Od násilí se opatrně distancovaly i části oficiálních struktur, totiž Československá strana socialistická a hlavně Svaz socialistické mládeže. Již v pondělí 20. listopadu 1989 se k postoji za vyšetření události ze dne 17. listopadu přidaly některé deníky, jako třeba Mladá fronta či Svobodné slovo. Veřejným vypovězením boje komunistickému režimu se stala stávka, která proběhla jak v Praze, tak i v Bratislavě. Postupně se přidávala i ostatní města Československé socialistické republiky.

  Jako představitel opozičního hnutí se v neděli 19. listopadu 1989 vytvořilo Občanské forum (OF) reprezentující široké názorové spektrum obyvatel. Na Slovensku se pak obdobným způsobem konstituovala Verejnosť proti násiliu (VPN). I když se do politického života vrátil opět Alexander Dubček a další příslušníci generace z roku 1968, nejdůležitější roli převzal disident Václav Havel, který, jak se později ukázalo, byl předpřipraven pro tuto roli. Mohutnými manifestacemi pořádanými odpůrci režimu ve dnech 21.-26. listopadu 1989 zprvu na Václavském náměstí, a později na Letenské pláni, dávali Pražané najevo, že změnu, konec vlády jedné strany, si přeje drtivá většina národa jak Čechů, Moravanů a Slováků.

  Příchod dělníků ČKD s transparenty a prapory na Václavské náměstí znamenal, že KSČ ztratila oporu i u té skupiny obyvatel, jejímž jménem vládla. Někteří představitelé komunistického vedení se sice pokusili povolat do Prahy Lidové milice a armádu, ale svůj záměr znovupřevzetí moci později raději vzdali. Na mimořádném zasedání Ústředního výboru KSČ dne 24. listopadu 1989 podalo demisi Jakešovo vedení a odstartoval tím částečný ústup komunistů od moci v celém Československu (plno se jich však později objevilo v jiných stranách).

  Prahu a Bratislavu ještě ve večerních hodinách zaplavily rozradostněné davy občanů radujících se s pádu totalitního režimu. Nutno dodat, že zvrat nepřivodil ani pokus premiéra Adamce zformovat novou komunistickou vládu, kde KSČ měla většinovou převahu. Asi každý pamětník ví, co se dělo dále. Do čela Československé socialistické republiky byl dosazen přímo z ulice (aspoň to tak mělo vypadat) 29. prosince 1989 dnes diskutabilní prezident Václav Havel. To, jestli to bylo dobře nebo ne, nechám na Vás přátelé. Za mne měl být do čela státu dán Alexander Dubček a Komunistická strana měla být postavena mimo zákon, stejně jako kdysi nacismus. Nestalo se a následky neseme dosud. Podobně bylo zaváhano s archívem STB, jehož skartace dosud ukazuje obavy lidí kolem pozdějji oslavovaného Václava Havla a pravděpodobně i jeho samotného z možných odhalení. To už je však jiná kapitola.