Dějiny národa Českého - ŠELMA RYŠAVÁ ZIKMUND LUCEMBURSKÝ
Když zemřel Václav IV., Zikmund se jako jeho mladší bratr zcela v souladu s nástupnickým řádem Karla IV. ucházel o českou korunu. Neštěstím však pro něj bylo, že spojil svůj návrat do Čech s křížovou výpravou vyhlášenou novým papežem. Celá země jej označovala jako šelmu ryšavou podle jeho barvy vlasů a vousů, a odmítla ho. Dokonce přední čeští páni v čele s nejvyšším purkrabím Čenkem z Vartenberka a Oldřichem s Rožmberka vyzvali k odepření poslušnosti.
Když 13. května L.P.1420 přitáhl Zikmund s celým dvorem do Kutné Hory, kde potřeboval vzít stříbro na financování křížové výpravy, začali se k němu přidávat čeští páni a zástupci měst ze strachu z husitské revoluce. V následujících dnech římskoněmecký král obsadil Prahu s 35 tisíci muži. 14. července 1420 při pokusu dobytí vrchu Vítkova obsazeného Janem Žižkou a jeho tábority utrpěli křižáci těžkou porážku. Ani ne deset dní po porážce na Vítkově se nechal Zikmund narychlo korunovat českým králem.
Na podzim L.P. 1420 oblehli pražští husité, tentokrát s pomocí Táboritů, královskou posádku na Vyšehradě, zároveň se obrátili přímo na Zikmunda s žádostí, aby jim Vyšehrad vydal, nebo přestal pronásledovat husity. Na podzim L.P.1421 se na Moravě soustředila asi třicetitisícová armáda, která vpadla v prosinci znovu do Čech a díky zradě zdejších radních se Zikmund zmocnil Kutné Hory, Žižkovo vojsko uniklo na poslední chvíli z obklíčení. Následující rok se však karta obrátila a prchat museli křižáci, Zikmund z celým dvorem utíká ze země.
Po této porážce se už Zikmund žádného dalšího vojenského tažení do Čech nezúčastnil, v Norimberku se sice rozhodlo o třetí křížové výpravě, ale sám Zikmund se do Čech neodvážil. Vymluvil se na ischemickou nemoc, která prý ho trápila. Další krutá porážka pro křižáky skončila u Ústí nad Labem, nakonec musel Zikmund s husity vyjednávat, když pozval delegaci kališníků do Basileje v čele s Prokopem Holým L.P. 1432. Dokonce musel souhlasit s příjetím kalicha a s husity se smířit. Definitivně se však cesta ke smíru otevřela až po porážce husitských radikálů u Lipan 30. května L.P 1434, o dva roky později byla v Jihlavě slavnostně přijata kompaktáta.
Zikmund se pak vypořádal se zbývajícími odbojníky v čele s Janem Roháčem z Dubé, kterého spolu s padesáti druhy nechal L.P 1437 popravit. Tato poprava však vyvolala nevoli a pouhé tři týdny po exekuci vystoupil v síni pražské Staroměstské radnice husitský radikál Diviš Bořek z Miletínka a přečetl dvanáct článků k odsouzení Zikmunda. Za této situace sedmdesátiletý a už těžce nemocný císař opustil Prahu a vydal se do Uher, cestou ale ve Znojmě umírá. Zikmund stejně jako jeho otec Karel IV. trpěl záchvaty dny.
V Zikmundově osobě 9. prosince L.P. 1437 vymřel rod Lucemburků po meči. Po smrti Zikmunda se králem českým stal jeho zeť, Albrecht Habsburský. Zemřel panovník, který jako první římský císař začal používat dvouhlavého orla v erbu.
