Dějiny národa Českého - SLEZSKÝ ZBOJNÍK ONDRÁŠ - Hrdina s valaškou

  Každý, kdo ochutná jídlo, jenž nese název řízek ONDRÁŠ, patrně ani netuší, kde se název této pochoutky, která se podává v klasických českých restauracích a hospůdkách, vzalo, a kdo je nositelem tohoto jména Já vám tedy dnes milovníci české historie něco málo o zbojníkovi, jenž se jmenoval ONDRÁŠ nebo také Ondrášek z Janovic napíši. A proč jsou dodnes po tomto hrdinném zbojníku pojmenovaná jídla a to nejen ve Slezsku, ale také i na Valašsku nebo v Čechách. Jinak jídlo Ondráš je vlastně klasický přírodní řízek, který je zapečený v bramboráku.

  Píše se rok 1680 a Slezsko je stále ještě součástí české země. Nedaleko Frýdku Místku se v rodině rychtáře z Janovic Fucmana dne 13. listopadu narodil syn, který dostal jméno Ondráš, ale vzhledem k tomu, že se ve Slezsku používala hlavně němčina, byl chlapec známý spíše pod jménem Andreas von Janovicz. Již v dětství se u něho probouzela touha pomáhat chudým, protože díky mnohdy drsnému prostředí hor a byrokratickému systému přišlo mnoho lidí ve Slezsku nejen o své živobytí, ale také o svou důstojnost.

  Otec Ondráše byl v té době váženým rychtářem Janovic a vzhledem k tomu, že měl jen jednoho jediného syna, tak doufal v to, že Ondráš půjde v jeho šlépějích. Jenže drsná a nehostinná krajina pod Beskydami tomu chtěla jinak. V necelých 16 letech se přidal ke zbojnické bandě Jiřího Juráše, který po vzoru německých zbojnických band přepadával a olupoval jen bohaté a movité obchodníky, jedoucí do Uher či Polska.

  Po odchodu Jiřího Juráše se Ondráš z Janovic stal vůdcem celé zbojnické bandy a byl postrachem nejen celého Slezska, ale také Valašska, kde často Ondráš se svou zbojnickou bandou přepadával. Jeho zbraní byla jen valaška a obyčejná vojenská dýka. Není známo, jestli Ondráš někdy při svém přepadávání někoho zabil, ale zhruba na začátku 18. století na něj a jeho loupežnickou bandu byla vypsána odměna tři tisíce německých tolarů. O této nabídce se dozvěděl i Ondrášův přítel a loupežník Jiří Juráš a svého kdysi přítele udal v domnění, že dostane slíbenou odměnu.

  O Jurášově podlosti se Ondráš dozvěděl a v hospodě v obci Svidanov taktéž nedaleko Frýdku Místku si na Juráše počkal. Jenže vzhledem tomu, že Ondráš z Janovic nikdy u sebe střelnou zbraň nenosil (snad ji ani nikdy neměl) tak byl Jiřím Jurášem u vchodu do hospody zabit. Stalo se dne 1 dubna LP 1715.

  Po Ondrášově smrti se jeho tradice, zejména ve Slezsku, natolik ujala, že někteří jeho pokračovatelé v loupežnickém oboru jej měli za hrdinného ochránce chudých s až nadpřirozenými schopnostmi. Legenda stíhala legendu a vytvořil se mýtus o loupežníkovi, jenž chodil po horách v Beskydech jen s valaškou v ruce a byl takřka nesmrtelný. Jediné, co ho mohlo údajně zabít, byla jeho osobní valaška.

  Legendy se posléze chytil i známí opavský básník Petr Bezruč jenž na něj napsal několik básnických sbírek. Jeho patrně fiktivní podobu ztvárnil malíř působící ve Frenštátu pod Radhoštěm Albín Polášek na začátku 20. století. Slavný slezský a valašský zbojník Ondráš se stal folklórem, a to nejen na Frýdecko-Místecku, ale prakticky po celé Moravě. Kde je tento bývalý loupežník pochován dnes, to není známo. Ještě za jeho života byla jeho jménem nazvána valašská pochoutka Ondráš,. která se prakticky dodnes podává po celé České republice.