Dějiny národa Českého - SMIŘIČTÍ ZE SMIŘIC

  Český aristokratický rod a jeho krátká historie

  Rod pocházející ze Smiřic nedaleko východočeské metropole Hradce Králové započal svou historii již ve 13. stoleté. Díky osudové bitvě Na Bílé Hoře se ale veškeré písemnosti o tomto kdysi nejbohatším šlechtickém rodu ztratily. Rod Smiřických působil zejména ve Východních Čechách, kde díky době husitské získal mnoho polností a několik vesnic. Sláva tohoto rodu a to. že se dostal do popředí šlechtických rodů, byla budována zejména v době krále Jiřího z Poděbrad, který rodu Smiřickým ze Smiřic udělil četná privilegia.

  Na konci 16. století se rod Smiřických stal nejbohatším a taktéž nevlivnějším šlechtickým rodem na dvoře císaře a krále českého Rudolfa II. Habsburského. S jeho povolením si v Jičíně Zikmund II. Smiřický ze Smiřic postavil renesanční zámek, který ale díky pobělohorskému období a vymření rodu Smiřických zdědil jako konfiskát Albrecht z Valdštejna. V jejich největší slávě, tedy v době husitských válek, se jeden ze členů tohoto ryze českého šlechtického rodu stal hejtmanem a pokusil se o násilný převrat ve prospěch panské jednoty Praze. Byl jím Jan I. Smiřický ze Smiřic.

  Politika té doby byla velmi tvrdá a nekompromisní, takže se raději Jan I. Smiřický přidal na stranu římského císaře a uherského krále Zikmunda Lucemburského. za toto "přeběhnutí" dostal Jan I. Smiřický rozsáhlý majetek a polnosti, jakými byly např. hrad Bezděz, Helfenberk, Houska či město Roudnice nad Labem a Jestřábí. Jan I. Smiřický také jako hejtman působil na Litoměřicku či Boleslavsku.

  V období krále Jiřího z Poděbrad se Jan I. Smiřický opět přidal na stranu katolických pánů. Pohár trpělivosti krále Jiřího z Poděbrad ale přetekl, a tak Jana I. Smiřického za velezradu a přeběhnutí ho král v roce 1453 nechal v Praze zajmout a nakonec i popravit. Rodový majetek zdědil zejména jeho syn Jindřich Smiřický a jeho mladší bratr Václav. Jindřich Smiřický díky sňatku s Kateřinou z Kolovrat se stal nakonec i důvěrníkem krále Jiřího z Poděbrad, který jej za věrné služby nechal povýšit do panského stavu.

  Povýšení o pár let Jindřichovi Smiřickému potvrdil v roce 1480 i král Vladislav II. Jagellonský. Dalším pokračovatelem teď již panského rodu byl podnikatel a bohatý šlechtic Zikmund II. a jeho syn Jaroslav. V době prvních Habsburků na českém královském trůně se rod Smiřický dostal na první příčku nejbohatších šlechtických rodů. A to zejména v době Rudolfa II., kdy se Albrecht Jan Smiřický ještě ke všemu měl pro nekatolickou šlechtu stát českým králem po smrti Rudolfa II. Plán ale nemohl nikdy vyjít.

  Albrecht Jan Smiřický studoval na kalvínské univerzitě v Heidelbergu a taktéž procestoval prakticky celou Itálii. Po návratu do Čech zakoupil Albrecht např. Malou Skálu na Jablonecku nebo město Turnov. Albrecht Jan Smiřický nechal v Praze na Malé Straně postavit zcela nový pompézní palác, jenž je dodnes nazván palác Smiřických. Ambiciózní Albrecht Jan Smiřický se po smrti císaře Rudolfa II. Habsburského přidal na stranu stavovské opozice. Stal se věrným přítelem zejména Václava Budovce z Budova a Jindřicha Matyáše Thurna. Aktivně se podílel i na III. pražské defenestraci a podle svědectví přítomných udeřil Jaroslava Bořitu z Martinic do tváře a křičel dolů s ním.

  Direktoriát českých nekatolických stavů ho posléze zvolil defenzorem a možným nástupcem. Když byl Ferdinand Štýrský českou nekatolickou šlechtou z trůnu sesazen, připadal v úvahu na jeho místo právě Albrecht Jan Smiřický. V tažení proti císařské armádě nedaleko Českých Budějovic Albrecht Jan Smiřický ale zemřel na tuberkulózu. Jeho smrtí LP 1618 vymřel i rod Smiřických ze Smiřic. Jejich rozsáhlé majetky na nějakou dobu vlastnil Albrecht z Valdštejna.