Dějiny národa Českého - SMRT KARLA IV. A POHŘEBNÍ PRŮVOD

  Ztichlou Prahou se rozezněl umíráček. Bylo večer 29. listopadu L.P. 1378. Kolem sedmé hodiny večerní vydechl císař a král Karel IV. Lucemburský naposled. Zemřel velký panovník, jeho smrt způsobila tak zvaná suchá zimnice-vyčerpávající horečnatý stav. Dožil se 62. let. Novodobá antropologická expertíza Karlových tělesných pozůstatků určila za příčinu smrti těžký zápal plic, který se dostavil po několikadenním králově nuceném pobytu na lůžku. Organismus, oslabený vážným úrazem, chronickou dnou i duševní depresí, nedokázal čelit silné infekci. Vypovědělo srdce a plíce.

  Asi tři týdny před smrtí císaře Karla IV. utrpěl těžké zranění levého kyčle (snad spadl z koně, nebo ze schodů). Otázkou tedy je, zemřel li Karel IV. předčasně? Při zkoumání jeho pozůstatků v roce 1976 byli antropologové a lékaři z UK udiveni dokonale zdravým chrupem, ještě více však neopotřebovaným a dobře vyvinutým skeletem (kostrou). Jeho fyzické předpoklady odpovídaly spíše na padesátníka. Karel IV. zemřel nikoli stářím, nýbrž vinu poúrazových komplikací.

  Zemřel v kruhu nejbližších a před zraky synů Václava a Zikmunda (budoucího Václava IV., budoucího císaře Zikmunda Lucemburského) a královny Elišky Pomořanské (slavné to lamačky mečů). Lékaři se pak ujali jeho balzamování. Duchovní poté mrtvého císaře oděli do prostého mnišského hábitu. Tak jak si sám Karel IV. před svou smrtí přál, tak byl totiž pohřben i jeho děda Václav II. Přemyslovec. Karel IV. chtěl být považován za pokorného služebníka božího.

  Jedenáct příštích dnů přicházeli Pražané i lid z širokého okolí do síně královského paláce, aby se v záři svíček na katafalku poklonil všechen lid. Dvanáct dní ze svatovítské věže zněly zvony. Následovala mše za mrtvého císaře, který byl uložen v prostém hábitu žebravého mnicha do honosné rakve. Při samotném pohřebním průvodu kráčeli kromě synů a manželky Karla IV. také představitelé cechů s rozzářenými svícemi. Po nich následovala šlechta a duchovní, dále žáci vysokého učení a celá univerzitní obec. Následovali praporečníci s četným jízdním doprovodem. Kočár byl potažený černým suknem. Závěr oficiálního průvodu tvořila nižší šlechta a úředníci. Kronikář odhadl, že pohřebního průvodu se zúčastnilo na více jak 7000 lidí.

  Každou noc před uložením do chrámu sv. Víta spočinulo tělo císaře a krále Karla IV. na jiném památném místě. Nejprve v klášteře Na Slovanech (v Emauzích) na Novém Městě pražském, poté v kostele u sv. Jakuba na Starém Městě pražském, dále v mariánském chrámu na Malé Straně, a nakonec v nedokončené katedrále sv. Víta. Mši v chrámu sloužil veliký Karlův přítel a arcibiskup pražský Jan Očko z Vlašimi. Až nakonec byl císař a král Karel IV. uložen do hrobky.

  Rakev je dodnes k vidění v Katedrále sv. Víta v takzvaném mauzoleu. Vedle Karla jsou pochovány jak jeho čtyři manželky ( Blanka z Valois, Anna Falcká, Eliška Svídnická a Alžběta Pomořanská), tak i jeho synové Václav IV. a Jan Zhořelecký, a ještě jeho první syn Václav, který se ale nedožil dospělosti a zemřel v pěti letech. Zemřel velký panovník, který Českou zemi miloval a sloužil ji k poctě boha a svatého Václava. Také si zvolil geniálně místo své vlády nad celou křesťanskou Evropou: Uprostřed Evropy Čechy, uprostřed Čech Praha, uprostřed Prahy zbuduji hrad svůj a lidu na obdiv, uprostřed hradu chrám bude státi a uprostřed chrámu kaple, jenž je zasvěcena světci národnímu (svatému Václavu).

  Na obrázku: Smrt císaře a krále Karla IV. v rodinném kruhu.. Karel IV. císař římský se svou bulou. Socha je na Křížovnickém náměstí u Kamenného mostu (Karlova Mostu).