Dějiny národa Českého - SMRTELNÉ NEBEZPEČÍ - Sudety 1938

  Adolf Hitelr dal v únoru 1938 na veřejném shromážsění v Berlíně najevo, že problém sudetských Němců bude podle jeho představ vyřešen pouze a jenom připojením ,,německy" osídlených oblastí v ČSR k říši, když ve veřejném projevu prohlásil :,, Osvobodíme 10 milionu Němců žijících v zahraničí." Kruh okolo Československa se začal svírat po připojení Rakouska k Německu v březnu 1938. Oznámení československé vlády, že přistoupí k vypracování národnostního statutu, který bude řešit menšinové otázky v rámci jednotného státu, nenašlo u Hitlera patřičnou a očekávanou odezvu. Německá křesťansko-sociální strana hned po projevu Adolfa Hitlera zastavila činnost a jejich ministři podali ze strachu z Německa okamžitou demisi.

  24. dubna 1938 na sjezdu v Karlových Varech vyhlásil Konrád Henlein nový program úplné uznání rovnoprávnosti německé národní skupiny s českým národem, vytvořený uzavřeného německého národního území s německou samosprávou a úplnou svobodou přiznání se k německému národu a k nacionálnímu socialsmu. Henlein dále prohlásil, že tento program je minimální a naznačil, že usiluje o připojení požadovaného území k říši. V květnu ale československá vláda podmínky kategoricky odmítla, a vydala na Henleina zatykač.

  S hrozbou, která se ze západu a jihu vytvářela, československá vláda 20. května 1938 vyhlásila částečnou mobilizaci. Rychlý a vysoce oranizovaný průběh částečné mobilizace 21. května a její mezinárodní ohlas odradily Německo od jakékoliv akce. Konrád Henlein raději utekl do Berlína. Československo proti akutnímu nebezpečí německého útoku bylo odhodláno se silou bránit.

  Naši ,,spojenci", a to zejména Francie, se ovšem již zcela podřizovala britské politice z obavy před vtažením do války s Hitlerem kvůli spojenecké smlouvě s Československem, která byla podepsána již při první světové válce. Francouzský ministr zahraničí Bonnet to oznámil českoslovesnké vládě v srpnu 1938. Do Prahy byl taktéž vyslán prostředník (rozhodčí) Walter Runciman, který měl posoudit situaci německé menšiny a jejím požadovaným nárokům ze strany Henelaina. V den odjezdu Waltera Runcimana československá vláda Henelianovu starnu SdP zakázala a její příslušníky postavila mimo zákon.

  Z Runcimanovy zprávy britské a francouzské vládě vyplynulo, že další spolužití Čechů a Němců v jednou federálním státě je zcela jistě nemožné. Tento závěr podpořila jak britská tak francouzská vláda a je tedy nutné vyhovět Hitlerovým požadavkům na připojení pohraničních uzemí, která k Českému státu patřila stoky let k Německu.

Závěrem bych napsal, že bohužel v dnešní době jsou politici, kteří by tuto situaci rádi ,,vrátili".