Dějiny národa Českého - STARÉ POVĚSTI ČESKÉ: KNÍŽE KŘESOMYL, HORYMÍR A JEHO KŮŇ ŠEMÍK

  Příběh náležící k nejpůvabnějším se prý udál za vlády šestého bájného Přemyslovce Křesomysla.. Kronikář Kosmas ale o této události vůbec nic nezaznamenal. Jak vypráví Jiráskova pověst, jedna z nejkrásnějších a nejznámějších, rozmohlo se za vlády knížete Křesomysla dolování stříbra a zlata. Zejména Křesomysl si stříbrného a zlatého kovu vážil více než chleba, proto podporoval rozvoj těžby, aniž chápal, že tato první zlatá a stříbrná horečka v Čechách ohrožuje zemi. Vždyť lidé přestávali obdělávat pole a utíkali do Březových hor (nedaleko Prahy)či na Jílové. Pomalu nebylo nikoho, kdo by sklízel. Vladykové rodů si v čele s Horymírem přišli ke knížeti stěžovat. Ale Křesomysl deputaci odbyl a  vyhnal ji.

  Vzápětí se o věci dozvěděli horníci na Příbramsku. Jakmile jim došlo, že proti nim horlí především vladyka Horymír, že dokonce žádá, aby opustili doly a vrátili se zpět k práci na polích, zorganizovali pomstu. Divoké houfy kovkopů vtrhli kterési noci do Neumětel, zapálili Horymírovu tvrz a sebrali vše, co stálo za kořist. Horymír stačil ještě vyvést ze stáje Šemíka (koně) a uprchnout. Horymír odpřísáhl sám sobě, že vše útočníkům oplatí. Shromáždil muže svého rodu a sousedy ozbrojil, oko za oko, zub za zub, přepadl hornickou osadu u Březových hor. Shořela právě tak, jako předtím Horymírova tvrz. Aby se Horymír vyhnul obvinění, že byl původce a hlavní organizátor útoku, co nejrychleji zmizel, obrátil svého koně Šemíka a ještě téže noci na něm stačil urazit vzdálenost mezi Březovými horami a Vyšehradem, dokonce zajížďkou přes Neumětely.

  Hned ráno, oba čerstvý a neznavení, se Horymír a Šemík objevili před knížetem Křesomyslem. Neumětelský vladyka byl uvržen do žaláře, a odsouzen k trestu smrti. Kníže Křesomysl ještě vyhověl prosbě odsouzeného Horymíra a dovolil mu se naposledy projet na Šemíkovi, vzápětí se před zraky davu, který chtěl přihlížet samotné popravě, odehrál zázrak, bez něhož by pověst vůbec nemohla vzniknout.

  Šemík se na pánův povel vzepjal, přenesl se skokem od brány k bráně, dalším přes hradby Vyšehradu a skočil z vysoké vyšehradské skály do Vltavy, přeplaval ji a zbraslavskou rovinou hnal přes obec Radotín až k Neumětelům. Při skoku se Šemík těžce zranil, tak tak Horymíra dovezl domů. Šemík už se neuzdravil a brzy ho vladyka Horymír pohřbil v místech, kde Šemík odpočívá dodnes.

  V Horymíra a Šemíka poctivě kdysi věřili Pražané, ještě ve dvacátém století chtěl jeden pražský novinář podat důkaz pravdy rekonstrukcí, a teprve zásah úřadů ho donutil, aby se bláznivého kousku vzdal. Možná mu šlo o popularitu, kdo ví. Samotná pověst zlidověla a je spíše pohádkou, která se nejen dětem vypráví dodnes.

  Neodpustím si jen malou krátkou legendu: L.P. 1541 se údajně Horymír i jeho Šemík zčistajasna vynořil přímo z hlubin Vltavy pod Vyšehradem, a to byl možná impuls k sepsání pověsti třeba Václavem Hájkem z Libočan, nebo o generace později Aloisem Jiráskem. Alespoň krátce jsem vám přátelé historie chtěl připomenout starou českou pověst o Horymírovi a Šemíkovi, a o bájném knížeti Křesomyslovi. 

Na obrázcích: Horymír a Šemík ve znaku obce Horoměřice a Vyšehradská skála, odkud měl podle pověsti skočit Šemík s Horymírem.