Dějiny národa Českého - STAROMĚSTSKÁ EXEKUCE - výročí

  Den, kdy bylo popraveno 27. českých pánů

  21. června LP 1621 se Praha, metropole Českého království probouzela do malebného letního jitra, jenž mělo zakrátko navždy vstoupit do dějin celé země. Neboť to, co se toho rána na Staroměstském rynku odehrálo, byla událost, která nevymizela z paměti Pražanů po celé další generace prakticky až dodnes. Úderem páté hodiny ranní staroměstský kat Jan Mydlář stojící se svými pomocníky na popravišti, jenž bylo potaženo černým suknem, nehybně byl připraven i s několika ostře nabroušenými meči. Na rynku zazněly vojenské polnice, jejichž ječivý zvuk se mísil z temným rachotem bubnů. Na vyvýšené tribuně, kde seděli soudcové dnešních obětí v čele s císařským správcem Karlem z Lichtenštejna, se nikdo ani nepohnul, jejich oči jako by zíraly do prázdna.

  Většinu odsouzenců Pražané dobře znali. Vždyť ještě před rokem vládli celému městu a prakticky celé zemi, jako loajální poddaní i rádci českého krále a kurfiřta Fridricha Falckého, kterého si vzbouření čeští a moravští stavové zvolili za svého nového panovníka poté, co prohlásili Ferdinanda Štýrského z rodu Habsburků za sesazeného. Jistě již všichni Ti, kteří dne 27. června 1621 čekali na smrt, dobře si v tuto chvíli uvědomovali, že to nebyla dobrá volba.

  Král Fridrich Falcký, kterému se posměšně přezdívalo ,,zimní "král", nemohl nikdy svým lehkovážným způsobem vyřešit vzniklou situaci, která nastala v té době ještě bohatém Českém království. Celé toto protihabsburské povstání ukončila jedna jediná prohraná "šarvátka" na Bílé Hoře dne 8. listopadu LP 1620, která netrvala ani dvě hodiny, ale rozhodla na staletí. Vraťme se ale k ránu dne 21. června 1621 kdy kníže Karel z Lichtenštejna mávnutím ruky odstartoval strašlivou a krvavou exekuci 27 českých pánů.

  První kdo byl vyveden z kopky Staroměstské věznice a mečem sťat luteránský hrabě JÁCHYM ONDŘEJ ŠLIK,- jeho rozsudek zněl: ztráta hrdla a majetku, jeho hlava pak vystavena na obdiv bude na Mostecké věži Kamenného mostu.

Druhým byl diplomat, spisovatel a politik hrabě VÁCLAV BUDOVEC Z BUDOVA. Rozsudek zněl: Ruka uťatá a hlava sťatá a vystavena na Mostecké věži Kamenného mostu

  Třetím byl popraven diplomat, spisovatel a válečník hrabě KRYŠTOF HARANT z POLŽIC a BEZDRUŽIC. Rozsudek zněl: Hlava sťatá. Jeho tělo oproti dalším šlechticům bylo pietně pohřbeno

  Za stav rytířský byli popraveni: KAŠPAR KAPLÍŘ ZE SULEVIC... JINDŘICH OTTA Z LOSŮ.. BOHUSLAV RYTÍŘ Z MICHALOVIC... PROKOP DVOŘECKÝ Z OLBRAMOVIC... DIVIŠ ČERNÍN Z CHUDENIC... BEDŘICH Z BÍLÉ... VILÉM KONECCHLUMSKÝ.

Za stav městský byli popraveni: VALENTÍN Z PRACHOVÉ... TOBIÁŠ ŠTEFEK Z KOLODĚJ... KRYŠTOF st. KOBER... JAN ŠULTYS z KUTNÉ HORY... MAXMILIÁN HOŠŤÁLEK z ŽATCE... dr. JAN JESSENIUS z JASSENA... JIŘÍ HAUNSCHILD...LEONARD RUPPEL... JAN KOTNAUER... SIMEON SUŠICKÝ ze SONNEŠTEJNA... NATHANAEL VODŇANSKÝ... VÁCLAV MATĚŘOVSKÝ z JIZBIC... JINDŘICH KOZEL z PECHINOVCE...ONDŘEJ KOCOUR z VOTÍNA... JIŘÍ ŘEČICKÝ...MICHAEL WITTMAN...ŠIMON VOKÁČ z CHÝŠE..

  Martin Fruwein-spáchal před popravou sebevraždu a Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu byl v průběhu exekuce omilostněn.

  Exekuce byla v té době šokujícím divadlem, které bylo ukončeno až v deset hodin dopoledne. Někteří přítomní omdlévali nad krutostí a průběhem tohoto hrůzostrašného divadla. Těla některých byla vystavena na Mostecké věži dnešního Karlova mostu, jiná pak rozčtvrcena a jejich údy byly přibity po městě na různá místa, jiní pochovány v nedalekém kostele Panny Marie před Týnem. Tak skončil život nekatolických, ale i katolických pánů, kteří již měli dost Habsburků a chtěli svobodu náboženskou pro celé České království.