Dějiny národa Českého - SVATOVÍTSKÁ KATEDRÁLA
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník Klenotem mezi stavbami založenými císařem a králem Karlem IV. Lucemburským a zároveň ozdobou Prahy i královského sídla se měla stát katedrála. Na místě pro ni zvoleném stála původně rotunda sv. Víta postavená L.P. 924 nebo 926 na příkaz knížete Václava (svatého Václava). V 11 století byla rotunda zbourána a nahrazena bazilikou, kterou započal stavět kníže Spytihněv II. Podle Karlova rozhodnutí měla stát katedrála nad místem posledního odpočinku národního světce sv. Václava.
Nový chrám se stavěl podle francouzských vzorů. Proto markrabě Karel (budoucí císař Karel IV.) pověřil vypracováním a řízením stavby věhlasného architekta Matyáše z Arrasu pozvaného z Avignonu. Základní kámen položil 21. listopadu L.P. 1344 do té doby panující český král Jan Lucemburský za přítomnosti synů Karla a Jana Jindřicha při velké slavnosti, kde Arnošt z Pardubic převzal znaky prvního arcibiskupa pražského. Nejprve bylo nutno začít bourat baziliku a další stavby, které dosud stály na zvoleném pozemku. Pak byly z lomeného kamene vyzděny pevné základy 300-350 cm. hluboké. Matyáš ve svých plánech uplatnil zkušenosti ze staveb katedrál v jižní Francii, sám však stačil uskutečnit jen část záměru: byl postaven závěr choru do výše triforia a část dlouhého choru.
Po Matyášově smrti L.P. 1352 pokračovaly práce podle původních plánů ještě několik let. Nového architekta, teprve třiadvacetiletého Petra Parléře, objevil v Porýní sám Karel IV. a získal ho pro práci na dostavbě katedrály. V Praze Petr Parléř žil od roku 1356 přes čtyřicet let až do své smrti.
Když byl L.P. 1385 vysvěcen dokončený chor, začaly se tu konat bohoslužby. Dílo však bylo příliš veliké, než by je mistr Parléř stačil dokončit. L.P. 1399, již za vlády Václava IV., převzali otcův úkol Parléřovi synové Jan a Václav. Ačkoliv král Václav IV. a arcibiskup Jan z Jenštejna položili L.P. 1392 základní kámen ke stavbě lodi, a ač se L.P. 1396 začala stavět stavba velké věže, práce pokračovaly jen do roku 1419, kdy Václav IV. zemřel. Katedrála byla dostavěna až v roce 1929. A za účasti prvního prezidenta Masaryka bylo na den sv. Václava, tedy 28. září 1929 předána veřejnosti.
Katedrála byla němým svědkem několika válek, obléhání Prahy, několika korunovací, zde jsou uloženy i ostatky některých českých králů a císařů, několika světců, z níž nejznámější je sv. Václav a sv. biskup Vojtěch. Je zde monument, který nemá v Evropě nikdo jiný, tedy přímo v katedrále je samostatná kaple zasvěcená zemskému patronu sv. Václavu. V katedrále bylo několik oltářů, které třeba z doby Jana Husa byly hodně výnosné. Na dveře katedrály přibil Jan Hus i protest proti prodávání odpustků a začal zde i jeho konec, byl zde proklet, a jak již víme, skončil na kostnické hranici.
A v neposlední řadě byla katedrála přidělena i jako majetek církve, což bylo zcela proti koncepci samotné stavby již za Karla IV. Katedrála patří českému národu nikoli církvi. Naštěstí v roce 2007 byla katedrála přidělena znovu českému státu a tak doufám, že tahanice o ni jíž pominou. Ke katedrále sv. Víta se ještě vrátíme, protože kolem fragmentu se dělo mnoho událostí.
