Dějiny národa Českého - SVATÝ MARTIN A HODY S NÍM SPOJENÉ

  Proč se se svatým Martinem pojí právě husa? A odkdy se vlastně v tuto dobu ocitá na pekáči? Legendy spojují husu a Martina už odpradávna. Připomeňte si jednu z nejpříjemnějších českých tradic, díky které máme hezky plné břicho!

  Svatého Martina s husami spojují hned dvě legendy, ta první praví, že husy svatého Martina při kázání tolik rušily, že nyní pykají na svatomartinském pekáči. Druhá legenda praví, že se svatý Martin před svou volbou biskupem ze skromnosti skrýval v husníku, ale husy ho svým kdákáním prozradily."

  Kam až sahá původ svátku sv. Martina? Podle legendy byl Martin Tourský, narozený 316 n.l., ve svých patnácti letech přinucen přidat se k císařskému jezdectvu. Jedné chladné noci potkal zmrzlého žebráka, se kterým se podělil o svůj plášť. Nasledující noci se mu zjevil Ježíš Kristus oděný právě do oné poloviny pláště. Martin Tourský byl díky tomu vzýván na ochranu proti chudobě. Nechal se pokřtít a po propuštění z armády cestoval po Itálii. Pouť ho nakonec dovedla do Francie. Zde pobýval několik let jako poustevník a po jmenování biskupem žil na břehu řeky Loiry, pozdějšího místa opatství Marmoutier.

  Sv. Martin je uctíván jako ochránce a patron všech vojáků, jezdců, koní, hus a vinařů. Zpodobňován bývá jako jezdec na koni, který má na sobě půlku pláště. Protože svůj svátek slaví v den, kdy začíná padat sníh, hovoří se o tom, že sv. Martin přijíždí na bílém koni a s sebou přiváží zimu a sníh.

  Svátek svatého Martina představoval také zlom v hospodářském cyklu venkova.Tento den také končívala čeledi služba, dostávala mzdu a hledala nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. Konávaly se dobytčí či výroční trhy. V tento den se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Děti i hospodáři čekali na první sníh, neboť podle pranostiky svatý Martin přijede na bílém koni. Lidé si odpozorovaný klimatický jev spojili se světcem, často zobrazovaným na koni, a tak vznikla tato poetická představa.

  Porcování svatomartinské husy mělo svá pravidla a pochutnávala si na ní celá domácnost i s čeledí. Nejnižší sluha dostával křídlo, aby prý při práci lítal, vyšší sluha stehno, hospodář sám si nechával zbytek. Kůže z husích nohou se dávala do střevíců pod nohy, aby se nepotily nebo mezi prsty, aby nerostla kuří oka.

  Nesmíme zapomenout i na svatomartinské pečivo. Na svátek sv. Martina se v Čechách a na Moravě pekly martinské rohlíky nebo podkovy, zvané též martiny, roháče, zahýbáky či vandrovnice. Bylo to pečivo z kynutého těsta, tvarované do rohlíčků. Dělaly se prázdné nebo nadívané různými náplněmi. Na sv. Martina končila čeleď sjednanou službu a hledala si nového hospodáře a toto pečivo dostávala na odchodnou (proto se jim říkalo vandrovnice). Martinské rohlíčky také dostávali koledníci, kteří na tento svátek chodili na martinskou koledu.

  Také mladé víno neodmyslitelně patří k tomuto svátku. Tradice svatomartinského vína je spjatá s dobou císaře Josefa II. Pro tehdejší vinaře měl svátek sv. Martina zvláštní význam – víno bylo již jiskrné, bylo tak možné posoudit i jeho kvalitu. A to nejen kvůli chuťovému prožitku – záviselo na ní také obnovení smlouvy vinařům u šlechty a větších sedláků a zapíjela se právě prvním, neboli ,,mladým"vínem.

  A ještě rada na závěr: Babičky podle svatomartinské husy předpovídaly, jaká bude následující zima. Rozhodující bylo množství a rozmístění podkožního tuku na těle husy, a pak také stav jejích kostí. Když měla husa více podkožního tuku, pak byla tužší zima. Čím tmavší prsní kost husy byla, tím blátivější by měly být Vánoce. A naopak čím světlejší, tím víc by mělo napadnout sněhu. Důležitý byl také hřbet kosti - pokud byl do bíla, pak byl sníh i na horách. Když byl naopak kropenatý, přišly plískanice.