Dějiny národa Českého - SVATÝ PROKOP Díl první
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Staroslověnské vzdělání na Chrastevu (Vyšehradě)
Do historie našich dějin kromě českých panovníků, příslušníků šlechtických rodin, sakrálních a jiných staveb patří život, ale i smrt slavných světců. O některých řada z Vás nemá ani představu, jak žili nebo proč se vlastně stali světci. Já se dnes zaměřím na některým lidem možná neznámého, který byl ověnčen svatozáří a byl tím pádem přijat i mezi české zemské patrony. Ano mám na mysli muže, který žil na sklonku století desátého a začátku století jedenáctého poustevníka Prokopa.
Na prvém místě nás asi všechny zajímá jeho jméno. Přeložím tedy do češtiny, jako muž činící v práci pokrok. Překlad ze středověké latiny "procus pius" znamená "svatý námluvčí". Jaké vlastně měl vzdělání? Podle legendy svatoprokopské v mládí studoval na škole sv Petra na návrší, ještě možná v té době zvané Chrastev. Tedy Vyšehradě. Měl se dokonce stát i kanovníkem. Jenže tyto informace neodpovídají skutečnosti, neboť kapitula vyšehradská byla zřízeny až za prvního českého krále Vratislava Přemyslovce LP 1070, tedy dávno po smrti sv. Prokopa. Znalost slovanské liturgie však jistě mohl získat při druhém klášteře sv. Klimenta taktéž na Vyšehradě. Údaj, že se vzdělával ve staroslověnském písmu ve Visegrádu v Uhrách, je rovněž nepodložený.
Mnich sázavský uvádí, že Prokop byl rodem Čech a že sám pocházel ze vsi Chotouně na Kouřimsku. Jeho otec se podle legend měl jmenovat Vojslav a matka Svatava. Měl údajně více sourozenců a podle legendy mantovského biskupa byl Prokop hodně zdrženlivý, vyhýbal se rozpustilostem a vedl ušlechtilý život. Podle legendy byl Prokop nejprve knězem, byl i ženatý a měl syn Jirmana, který se pak stal třetím slovanským opatem sázavským.
Je pravděpodobné, že samotný Prokop přestoupil do řehole sv. Benedikta při kostele na Starém Městě pražském. Otázkou však zůstává, kde se stal Prokop vlastně mnichem. U nás to v té době mohlo být jen při kostele sv. Jiří nebo v Břevnovském klášteře. Tradice břevnovská se totiž ke sv. Prokopu hrdě hlásí. Podle Pulkavy přijal Prokopa do břevnovského kláštera opat Jaromír, též zvaný Dobromír, někdy na začátku 11. století, patrně LP 1001.
Svatý Vojtěch chtěl totiž v našem prvním mužském klášteře vybudovat středisko benediktinského života, ale i školu pro místní misionáře mezi Slovany a Maďary. V té době byli v Břevnově jistě i slovanští kněží. Pro vztah sv. Prokopa k Břevnovu by mohlo svědčit i to, že tento klášter měl statky na Kouřimsku, odkud Prokop vlastně pocházel. Prokop dostal příležitost žít v lesní samotě v tzv. celle (klášterci), což byly expozitury kláštera. Ano, klášter, vlastně znamená samotu, a to doslova přeloženo. Kláštery se ale postupem doby měnily ve střediska duchovní správy. Taková cella se stala LP 1099 i příbytkem mnicha Prokopa, který se vlastně na tomto základě stal i poustevníkem...Konec první části...
