Dějiny národa Českého - SVOBODNÍ ZEDNÁŘI V ČESKÝCH ZEMÍCH

   Svobodné zednářství vzniklé na počátku 18. století v Anglii se stalo hnutím intelektuálních aristokratických elit usilujícím o výsadní kulturní a sociální postavení uprostřed lidstva. V českých zemích vznikla první zednářská lóže v Praze L.P. 1742 zejména přispěním francouzského důstojnictva, podporující bavorského uchazeče o český královský trůn. Za panování císařovny Marie Terezie byla přitom činnost svobodných zednářů sledována s velkou nedůvěrou. Přesto v 70. letech v Praze působily již tři lóže, jejichž zásluhou byl zřízen sirotčinec a ústav pro hluchoněmé pod záštitou univerzity, dále pak knihovna v Klementinu. Šlo tedy o záležitosti prospěšné, ze kterých později čerpal romantismus.

  Lóže s převahou vojenských osob zase vykazovaly tendenci stát se spíše pijáckými společnosti, tady se prospěšnost a slušnost zcela vytrácela. Začal se utvářet takzvaný iluminátský svět usilující o bohatství a vliv nad celou společností. Na druhou stranu díky svobodným zednářům byla L.P. 1776 zakázána tortura (mučení při výslechu) a došlo také k reorganizaci justiční správy v českých zemích.

  Ještě většího vlivu nabyli svobodní zednáři v Brně, kde na rozdíl od Prahy zaujali významnějšího postavení v novinovém zpravodajství a publicistice. Pokud v lóži nepřevládal aristokratický živel, směřovali zednáři k uzavřenosti až tajuplnosti. Dále k pěstování české tradice středověkého rytířstva a tak trochu i tajných nauk, které spíše nakradli od nejmenovaného řádu. Dále pěstovali alchymii, bílou magii a dokonce se pokoušeli i o kabalu, kterou patrné taktéž ukradli.

  Samotný Josef II. se jako první v Evropě zaobíral myšlenkou na využití zednářské lóže pro politické cíle státního zájmu, ale jeho až příliš velká nedůvěra k zednářům neužitečný a velmi nebezpečný záměr zhatila. Někteří příslušníci svobodných zednářů v době císaře a krále Leopolda II. zřídili tajné neoficiální kroužky, jejichž členové se obvykle vyznačovali provokativními politickými názory a postoji. Asi nejagilnější z nich byli Martinovič a Reidel, oba z Vídně. Kroužky se ale rozpadly po zásahu policie a státní moci. Netrvalo ale dlouho a byl zřízen další podobný kroužek s názvem helvetský, který byl zřízen L.P. 1797.

  V pojetí ustrašené vrchnosti a některých policejních úřadů stáli v pozadí tohoto hnutí odporu proti válečným daním a vojenské pevnosti na Českomoravské vrchovině svobodní zednáři, nekatolíci a náboženští sektáři. L.P 1798 učinil císař František I. Habsburský zákaz všech spolků a na dlouhou dobu nařídil konec svobodě sdružování a veřejného mínění.

  Netrvalo ale dlouho a spolek svobodných zednářů se dostal k moci natrvalo, ale už to nebyl ten charitativní a prospěšný spolek, ale velmi nebezpečný a dobře financovaný řád. Často si lidé, a to mylně, spojovali svobodné zednáře s řádem Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu, což je jeden velký nesmysl, přestože i samotní zednáři se často tak nazývají. Tím bych tento příspěvek raději ukončil.

Na obrázku: Znak svobodných zednářů a řádu chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu.