Dějiny národa Českého - TĚLESNÁ CHRAKTERISTIKA NĚKOLIKA VYBRANÝCH PŘEMYSLOVSKÝCH PANOVNÍKŮ
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Jak vypadali naši předci před takřka tisíci léty?
Zajímavou charakteristiku a výzkum tělesných pozůstatků z hrobů, které byly lokalizovány nejen uvnitř chrámu sv. Víta, ale i kolem fragmentu, započal již v 70. letech 20. století náš přední antropolog Emanuel Vlček-profesor lékařské Univerzity Karlovy v Praze. Jeho studie pro nás historiky zjistila mnoho zajímavých informací o prvních přemyslovských knížatech a posledních přemyslovských králech. A také, jak jsme vypadali před staletími.
V době prvních knížecích Přemyslovců, tedy na počátku 10. století, Emanuel Vlček zjistil, že paradoxně prvních pět knížecích panovníků, tedy od Bořivoje počínaje a Boleslavovem I. konče, bylo vcelku nevelkých, velmi svalnatých, ale s mírným předkusem horní části zubů. Tedy, že horní zuby přesahovaly poněkud dolní řadu. Asi nejvíce patrné to bylo na lebce označena jako K3. Což byl podle Emanuela Vlčka kníže Vratislav I., tedy otec sv. Václava a Boleslava. U knížete Boleslava I. se dokonce objevil kostní výrůstek přímo v dutině lebeční. Boleslav I. údajně měřil jen necelých 165 cm a na rozdíl od svého otce Vratislava a bratra Václava (sv. Václava) neměl předkus tak viditelný.
Kníže Václav, kterého byly jeho pozůstatky chovány v úctě jako světce a patrona české země, byl Emanuelem Vlčkem a jeho týmem zkoumán patrně nejvíce. Podle dochované zprávy kníže Václav měřil jen 168cm. Na kosterních pozůstatcích tohoto panovníka bylo nalezeno několik zahojených zranění, a to zejména na lebce. Pod kořenem nosu a na lícních kostí jsou patrné rány ostrým předmětem, patrně tedy mečem. Toto já osobně připisuji spíše při střetu Václava se zličským vévodou Radslavem. Je tedy patrné, že se neopírám o legendu, ve které se píše, že se kníže Václav s Radslavem po dobrém dohodli, ale že naopak se jejich vojska opravdu střetla. A oba dva byly v boji aktivní.
Posléze se Emanuel Vlček zaměřil na několik po sobě jdoucích českých knížat. Já se zastavím zejména u knížete Břetislava II., který žil na konci 11. a začátku 12. století. Podle všeho měřil kníže Břetislav II. v té době neuvěřitelných 188 až 190cm. Když si člověk uvědomí, že průměrná výška statného muže v té době byla něco okolo 160 až 165cm, tak musel kníže Břetislav II. ve své době připomínat spíše "Golema" či samotného ďábla. Dalším ohledáním jeho kosterních pozůstatků prof. Vlček zjistil, že při své výšce paradoxně netrpěl nějakou s touto výškou spojenou chorobou, jako je např. osteoartróza, což by jistě v té době byla velmi vážná choroba kloubů. Dále prof. Vlček u dobře dochovaných kosterních pozůstatků tohoto panovníka zjistil, že byl v té době až příliš obézní a přesto dle počítačové topografie netrpěl žádnou viditelnou vadou držení těla.
V neposlední řadě se prof. Vlček zaměřil na krále "železného a zlatého" ( Přemysla Otakara II.) a na jeho syna Václava II. Po odkrytí a důkladném prozkoumání Přemyslových kosterních pozůstatků prof. Vlček zjistil, že Přemysl Otakar II. měřil patrně necelých 165cm a nebyl až tolik svalnatý, jako jeho předchůdci, a to zejména jeho otec Václav I. Měl na svém těle, stejně jako řada jeho předchůdců, patrné zahojené zranění z boje a podle všeho patrně těsně před svou smrtí trpěl bolestmi páteře, což nasvědčuje dnes známé chorobě skolióze. Podle zjištění byla tato vada jistě dědičná, jelikož při zkoumání kosterních pozůstatků Přemyslova syna Václava II. a jeho obou dcer, tedy Kunhuty a Anežky prof. Vlček zjistil stejný prokazatelný problém páteře.
U Přemysla Otakara II. se díky špatně dodnes zachovalé lebce nezjistila pravá příčina jeho smrti na Moravském poli dne 26. srpna 1278, kde byl král zabit. Podle zjištění prof. Vlčka byla Přemyslu Otakarovi II. rozseknuta lebka velkým tupím předmětem, za který můžeme považovat kopí. Dle zjištění bylo jeho mrtvé tělo patrně Rakušany zohaveno a neurvale hozeno do předem připravené dřevěné rakve. Až o několik málo dní bylo tělo vyjmuto a patně uloženo ve Vídni. Teprve poté bylo převezeno nedříve do Znojma a posléze do Prahy. Je třeba si uvědomit, že král byl na bojišti okamžitě okraden o zlatou zbroj a jeho identifikace byla velmi složitá. Úctu padlému králi tak mohl soupeř Rudolf Habsburský vzdát až později po jeho identifikaci.
Předposlední Přemyslovec, tedy syn krále "železného a zlatého" Václav II., se díky posléze dědičné chorobě tuberkulóze dožil jen 34 let. Byl 175 až 180 cm vysoký, až příliš štíhlý. Trpěl vzácnou psychickou poruchou (v jeho blízkosti nesmělo být zlato), bál se zvuku hřmění v důsledku bouřek prožitých v mládí na studených hradech a byl alergický na kočičí mňoukání. Tuto psychickou poruchu dle mého zjištění zdědila i Václavova dcera Anna, manželka Jindřicha Korutanského, a do jisté míry i jeho jediný syn a poslední král z rodu Přemyslovců Václav III.
Závěr: Podle zjištění prof. Vlčka měli Přemyslovci sice atletickou postavu, ale nebyli to nikterak mohutní válečníci, jak by se dnes zdálo. Jejich rysy obličejové se u mnoho vyznačovali spíše ženským půvabem. Dost o sebe dbali a na svůj zevnějšek byli až žensky hrdí.
