Dějiny národa Českého - VÁCLAV IV. LUCEMBURSKÝ 1.díl

  Václav IV. si vysloužil přídomek Líný nebo také Opilec. Papež Pius II. později o něm napsal :,, byl svému otci nepodobný, vyhýbal se práci, daleko dbalejší vína, než království´´. Pražský kanovník Pavel Žídek o něm zase velmi neuctivě napsal " byl žráč a opilec"

  Václav IV. se narodil 26. února L.P. 1361 v Norimberku v době, kdy zde při příležitosti říšského sněmu pobývali jeho rodiče Karel IV. a jeho třetí manželka Anna Svídnická. Císař se v něm konečně dočkal vytouženého dědíce. Však to také dával okázale najevo. Vydal zvláštní list všem Čechům: Zaradujte se rozkoší radosti srdce našich věrných! Jásejte nad převelikým štěstím, které nás potkalo... máme syna, jásejte.

  Karel IV., jinak jistě moudrý panovník, jakoby v případě svého prvorozeného syna ztrácel soudnost. Už v roce Václavova narození se pokusil získat pro něho jako učitele Franceska Petrarku. Velkého italského básníka, ale ten nakonec odmítl. Už L.P. 1363 ho nechal císař přes protesty pražského arcibiskupa korunovat českým králem. Chlapeček však důstojný obřad poněkud zkazil, když přímo "zesral" oltář sv. Maurícia. Jako sedmiletý byl Václav jmenován do čela zemské správy.

  Aby pojistil předem lucemburský rod, dal císař Karel IV. malého Václava zvolit a posléze korunovat také římskoněmeckým králem L.P. 1376., bylo mu sotva patnáct let. Říšský kurfiřti se požadavku šedesátiletého císaře ochotně podřídili.

  Václav IV. byl už jako devítiletý oženěn se čtrnáctiletou Johanou Bavorskou, dcerou dolnobavorského vévody Albrechta z Wittelbachu. Tělesně spolu začali žít až o šest let později. Johana Bavorská zemřela 31. prosince L.P. 1386 na Karlštejně. Václav se dokonce ani nezúčastnil pohřbu své manželky, a raději odjel z Prahy na svůj oblíbený hrad Žebrák.

  O tři roky později se Václav IV. oženil znovu s neteří své zesnulé choti, s půvabnou čtrnáctiletou Žofií Bavorskou, dcerou Jana II. Bavorského. Stejně jako předešlé manželství i toto zůstalo bezdětné. Václav IV. byl patrně neplodný, protože neměl děti ani s jednou jeho milenkou, a že jich měl údajně požehnaně.

  Král Václav IV. se rád obklopoval příslušníky nižší šlechty nebo měšťany, vesměs kumpány z honů a pitek, jako byl Jíra z Roztok, Jan Čůcha ze Zásady či Zikmund Huler, kterým svěřoval důležité zemské úřady. Tito lidé brali vesměs své postavení jako prostředek k rychlému zbohatnutí a osud země jim byl zcela lhostejný.

  V květnu L,P. 1394 čeští páni v čele s Jindřichem z Rožmberka, Ottou z Bergova a Vilémem z Landštejna dokonce krále Václava IV. zajali a věznili. Podruhé byl Václav IV. zajat L.P. 1402 svým bratrem Zikmundem a vězněn ve Vídni, odkud se mu po roce podařilo uprchnout. Velké potíže měl král Václav IV. jako římskoněmecký panovník, protože tuto funkci vlastně vůbec nezastával, a tak byl L.P. 1400 sesazen jako neužitečný a líný.

  Václav IV. však odmítl vzít své sesazení na vědomí a skutečně dosáhl toho, že ho L.P. 1409 církevní koncil v Pise znovu uznal za římského krále. Ne však nadlouho! Už o rok později byl znovu sesazen, a místo něho byl zvolen jeho bratranec markrabě Jošt Lucemburský.