Dějiny národa Českého - VÁCLAV IV. LUCEMBURSKÝ - 3. díl

  Když 30. července LP. 1419 ozbrojený dav vedený kališnickým kazatelem Janem Želivským napadl Novoměstskou radnici a vyházeli z oken králem dosažené konšely, král právě pobýval v jednom ze svých oblíbených sídel, na Novém hradě u Kunratic.

  Zpráva o tomto útoku ho velice rozčílila. Prý dokonce málem dýkou probodl jednoho ze svých důvěrníků, který si dovolil poznamenat, že něco takového se dalo čekat. V příštích dnech se však v důsledku záchvatu zcela zlomený král Václav IV. podrobil nátlaku kališníků v královské radě a spokojil se pouze s omluvou novoměstské obce. Už 2. srpna pak potvrdil nově zvolenou městskou radu.

  To už zcela propadl duševní depresi a melancholickým náladám, občas provázenými nevolností a zvracením. 15. srpna se králi poněkud ulevilo a dokonce požádal o zpovědníka. Nedokázal však přijmout svátost oltářní, protože vyzvracel vše, co vzal do úst. Následující den, 16. srpna L.P. 1419 krátce po poledni byl stižen záchvatem mrtvice a následně zemřel. Agonie podle přítomných svědků trvala asi tři hodiny.

  Prahu v té době zachvátilo válečné běsnění a nebylo ani pomyšlení na Václavův důstojný pohřeb. A tak byla Václavova mrtvola nejdříve převezena na Vyšehrad, odtud tajně na Pražský hrad. Po několika týdnech ji pak dala královna Žofie Bavorská za tmy lodí dopravit do Zbraslavského kláštera a zde bez důstojného obřadu uložit do královské hrobky. O necelý rok později však klášter vyplenili husité a Václavovo tělo pak tajně skrýval na své vinici jistý rybář Moucha.

  Teprve v červenci L.P. 1424 od něj pražská obec královo tělo odkoupila a pietně uložila v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Jeho smrt byla předzvěst chaosu a pozdějších husitských bouří a následné i válek. Václav IV. byl panovníkem, který sice po svém otci státnický a diplomatický um nepodědil, ale na druhou stranu, on sám panoval v době velkého papežského rozkolu a náboženského převratu v Čechách.

  Až do své smrti užíval titulu Král římský, o který ho vlastně připravil nejen jeho bratranec Jošt, ale také nevlastní bratr Zikmund Lucemburský. Možná, že toto byla hlavní příčina jeho psychického narušení, a možná že i on sám si uvědomoval své selhání jako panovníka.

  Na obrázku: Václav IV. zhruba ve věku 54. let.