Dějiny národa Českého - VE JMÉNU KALICHA - ZROD HUSITSTVÍ

  Smrt mistra Theologie Jana Husa byla pro řadu obyvatel země České koruny doslova urážkou. Zvedla se vlna protestů proti rozhodnutí koncilu, který se konal v německé Kostnici v letech 1414 až 1418, kdy byl zvolen papež Martin V., který odsoudil všechny zastánce Husova učení jako kacíře. V roce 1416 odsoudil koncil jako kacíře dalšího Husova stoupence Jeronýma Pražského. To ještě více rozbouřilo hladinu politického života v českých zemích. Okamžitě se ustavil branný svaz husitské šlechty Čech, Moravy a Slezska. Koncilu byl zaslán protestní list, k němuž přivěsilo své pečeti na 450 šlechticů. Mezi nimi měla převahu šlechta z Moravy, připojil se i moravský zemský hejtman Lacek z Kravař.

  V Čechách měli stoupenci Husova učení od počátku silné pozice na venkově a v některých městech, přidala se k nim i část panstva a šlechticů. Král Václav IV. zasahoval zatím jen pasivně. Z pověření koncilu se snažil o potlačení kacířství litomyšlský biskup Jan Železný. Část české šlechty ustavila pro boj s kacířstvím tzv. katolickou jednotu.

  V polovině roku 1416 došlo také k prvním násilnostem proti husitům, zejména v Olomouci a Kutné Hoře. Řada husitských pánů zabírala pod záminkou "sekularizace" církevní půdu, ale stranou nezůstali ani katoliční páni, kteří údajně brali násilím církevní majetky. Symbolem husitství se stal kalich, stoupenci přijmání podobojí (svátost oltářní ve formě chleba a vína) zabírali fary a kazatelny.

  Na venkově probíhaly pod vedením kazatelů poutě na hory, jimž byla dávána biblická jména jako Oreb u Třebechovic, Benátky u Mladé Vozice a Tábor u Sezimova Ústí. Poutě byly prodchnuty chiliastickou vírou ve spasení. K zásadnímu střetu však zetím ještě nedošlo, a dokonce se zdálo, že se revoluční nálada vyčerpává a nebude tak ostrá. Od roku 1418 byl dokonce patrný nástup protihusitské ofenzivy. Přispělo k tomu také vyřešení papežského schizmatu a zesílený tlak uherského a řimského krále Zikmunda Lucemburského na svého bratra českého krále Václava IV. Katolickým kněžím se dokonce vracely jak fary, tak kostely, a byly zesílené represe, a to zejména v Praze na stoupence kalicha. Praha, ale přispěla k rozhodujícímu zvratu v této situaci tím, že se v ulicích začalo ještě intenzivně protestovat.

  Za zlom lze považovat událost ze dne 30. července LP 1419. Za velké účasti zejména venkovských stoupenců kalicha uspořádal radikální kněz Jan Želivský procesí z kostela Panny Marie Sněžné na Nové Město ke kostelu sv. Štěpána. Po bohoslužbě a přijmání podobojí se účastníci odebrali k Novoměstské radnici na dnešní Karlovo Náměstí a žádali o propuštění vězněných stoupenců husitství. Když jim byl požadavek odmítnu, vtrhl dav do útrob radnice a začal vyhazovat králem dosazené konšele z oken radnice. Tato demonstrace síly se nám vryla do paměti jako PRVNÍ PRAŽSKÁ DEFENESTRACE. Zde poprvé se dav setkává s budoucím hejtmanem a vojevůdcem Janem Žižkou z Trocnona. Ještě bych chtěl poznamenat, že král Václav IV. tuto situaci již nemohl vyřešit, vzhledem k tomu, že ho na svém hradě u Kunratic zastihla smrt v podobě mozkové příhody. Patrně ho zpráva o defenestraci rozčílila natolik, že za několik málo dní zemřel. Tímto činem byla odstartována husitská revoluce a válečné následné období.