Dějiny národa Českého - VLADISLAV II. JAGELLONSKÝ - Dva panovníci na jednom trůnu

  Dva měsíce po smrti krále Jiříka z Poděbrad 2. května 1471 zvolil zemský sněm v Kutné Hoře podle přání zesnulého za krále Vladislava Jagellonského, nejstaršího syna polského krále Kazimíra IV. a Alžběty Habsburské, sestry Ladislava Pohrobka. Vladislav Jagellonský se narodil 1. března L.P. 1456 v Krakově. Nově zvolený král Vladislav se vydal do Čech přes Slezsko a Kladsko s vojenským doprovodem 10.000 jezdců, jímž ho podpořil jeho otec Kazimír IV. V cestě přes Moravu mu zabránil Matyáš Korvín, v té době rakouský vévoda a vzdorokrál v českých zemích. V Praze byl Vladislav Jagellonský uvítán 19. srpna L.P. 1471 a o tři dny v katedrále sv. Víta korunován na českého krále.

  Vladislav Jagellonský měl vysoce urostlou postavu a celkem svalnaté tělo. Na podzim L.P 1471 Vladislav spolu s otcem Kazimírem bojovali  proti Matyáši Korvínovi, ale oba utrpěli těžkou porážku na dnešním Východním Slovensku. Oba pak hledali s Matyášem smír, který byl nakonec podepsán v Budíně (Bratislavě).

  Mladičký král Vladislav Jagellonský ve skutečnosti ani v Čechách prakticky nevládl. Skutečnou moc měli čtyři zemští šlechtici zvolení v dubnu L.P. 1473 na sněmu u Benešova, a to Hynek z Poděbrad, jeden ze synů zesnulého krále Jiříka z Poděbrad, Zděnek ze Šternberka, Vilém z Rýzmburka a Jan Zajíc z Házmburka. Sám o sobě byl Vladislav Jagellonský velmi čestný, tolerantní a až příliš mírný člověk, jako král byl však slabý a dost nerozhodný. Často používal jen jedno slovo, a to hlavně při státnických záležitostech, bylo to slovo bene, tedy česky dobře!

  L.P. 1475 byla na zemském sněmu v Praze uzavřena dohoda o rozdělení vlády v zemích Koruny české. Podle ní si oba panovníci-Vladislav a Matyáš Korvín- ponechali titul českého krále. Vladislav Jagellonský měl vládnout v Čechách, Lužici, Svídnicku a Javorsku, kdežto Matyáš Korvín byl pánem na Moravě a ve zbytku Slezska. Tuto dohodu přijal v Brně i moravský zemský sněm. O čtyři roky později pak došlo na osobní setkání v Olomouci a k uzavření dlouhého míru. Kronikář dokonce zaznamenal že si oba panovníci vyměnily tři polibky na důkaz míru.

  Ani poté však nezavládl v Čechách náboženský klid. V létě L.P. 1483 opustil král Vladislav Jagellonský ze strachu z epidemie moru Prahu a odjel do Třebíče, na území spravované Matyášem. Pražští katolíci zřejmě chtěli panovníkovi nepřítomnosti v hlavním městě využít a vypořádat se s kališníky. Ti se to však rychle dozvěděli a předešli je. 4. září L.P. 1483 přepadli katolíky ovládané radnice Starého a Nového Města pražského. Zatímco na Staroměstské radnici byli konšelé husitskými měšťany jen zajati, na Novoměstské radnici došlo k defenestraci.

  Podobně jako L.P. 1419 povstalci všechny konšele pobili a vyházeli z radničních oken. Ještě téhož dne zvolili kališníci na obou radnicích nové konšele. V následujících dnech pak bez většího odporu povstalci obsadili klíčový Vyšehrad a dokonce i Pražský hrad. Reakci samotného krále Vladislava Jagellonského si budete moc přečíst až ve druhém díle Vladislav Jagellonský.

Na obrázcích: Pečeť krále Vladislava Jagellonského a Matyáš Korvín.