Dějiny národa Českého - VLAKOVÉ NEŠTĚSTÍ R.1868

  První počátky železnice u nás provázely jak velká sláva, tak ruku v ruce s ní i neštěstí. Když slavnostně vjela první parní lokomotiva u nás do Brna, nikdo netušil, že na zpáteční cestě dojde k historicky prvnímu neštěstí. Při zpáteční cestě čtyř vlakových souprav narazí třetí lokomotiva do druhé ve stanici Vranovice ve chvíli, když ta doplňovala vodu. Nikdo nemohl tušit, že to bude předzvěst dalších a svými následky tragičtějších nehod v příštích 100 letech.

  V úterý dne 10. listopadu ke 4. hodině ranní se z Plzně obyčejný osobní vlak vypravil směrem k Praze. Ve čtyřech vozech tohoto vlaku sedí 235 mužů uherského pluku pěšího č.26 velkého knížete Michala. Vojáci měli odjet už předešlé noci v nákladním vlaku do Ostřihoumu, kde byl jejich odvodní okres, ale něco zapříčinilo, že nakonec jeli vlakem osobním. Vlak nabíral během cesty postupně stále větší zpoždění. Nepřízeň počasí, spousty sněhu a ostrý vítr donutily os. vlak zastavit u drážního domku č.61 nedaleko Újezdu ( dříve Oujezdu). Zpravidla se před lokomotivu v takovém počasí dával tzv. sněhomet, který působil jako pluh, to se ovšem nestalo. Vědělo se, že za osobním vlakem pojede vlak nákladní a dalo se tedy předvídat, že dožene vlak uvízlý. Pro takové případy je několik opatření. Dodnes nevíme, zda se tak skutečně stalo, doufáme že ano.

  Představme si pokojně dřímající, nic netušící cestující, na které se řítí plnou parou, plně naložený kamenným uhlím vlak o 18 vozech, sjíždějící navíc ze svahu. Není známo, proč lidé v takovémto ohrožení, které se mohlo předpokládat, nedostali příkaz vlak opustit. Nicméně kolem 6. hodiny ranní vší silou naráží nákladní vlak hnaný navíc i energií plně naložených vagonů do stojícího osobního vlaku a následky jsou katastrofální ! S děsným praskotem a lomozem je přibližně 12 vagonů ve vteřině rozdrceno, masa železa hrne před sebou ohromnou barikádu směsice všeho a obětí na životech nevyjímaje. Když se rozední, je podívaná více než děsivá. Chrapot umírajících, steny a výkřiky těžce raněných, děsivé výkřiky polekaných a do toho burácení vichřice.

  Z místních pramenů čteme že : ,, Tu vydobýváno raněné, kteří o pomoc úpěli, všude se válely mrtvoly dílem na části rozmetené, snášely se části mrtvol, hnáty, lebky, podívaná zajisté horší jak na bojišti". Víme ze záznamů, že do blízkého dvora v ,,Oujezdě" donesly 22 mrtvol a mnoho raněných, z nichž velká část byla speciálním vlakem dovezena do vojenské nemocnice v Praze. Mnozí ranění však ale zemřeli, takže se počet obětí navýšil na 35, raněných přes 60. K zajímavostem tohoto neštěstí je zmínka, že ,,řidič" parního stroje nákladního vlaku, jenž sražením toliko neštěstí způsobil, p. Bartík, bez nehody vyvázl.

 Z kroniky se dále dozvídáme že: V pátek dne 13. listopadu odbýval se pohřeb 22 mrtvých, kteříž do té doby byli leželi ve dvoře Oujezdském. Průvod ubíral se do blízkého městečka Crhovic, kdež na hřbitově vykopán byl hrob všem společný, dvanáct sáhův dlouhý, sáh široký a tolikéž hluboký. Mrtví zabaleni byli v čisté bílé plátno i spočíval každý ve zvláštní rakvi. Z daleka i z blízka sešlo se velké množství lidu tak, že, ačkoli silný byl vítr a sníh padal, smutný průvod odbýval se za velmi četného oučastenství. Z Plzně přijelo po zvláštním vlaku oddělení pluku velkoknížete Michala s vojenskou hudbou a mnohými důstojníky. Duchovenstvo vůkolních far, pořádkové Crhovští, zpěvácký spolek Hořovický a četní zástupové lidu venkovského ze sousedních vsí atd. přibyli, aby nešťastným prokázali poslední poctu.

  Ředitelství západní železnice zapravilo všecek náklad potřebný. Byl to velkolepý průvod, když z Oujezda do Crhovic ubíral se pohřeb, v němž také kráčel řidič osudného parního stroje „Kladno“ nesl kříž před rakvemi. Byl to průvod velkolepý a slavný – avšak zajisté špatná to náhrada nešťastným obětem, kteréž snad téže chvíli, kdož před krátkým časem doufali se octnouti v objetí rodičův a bratří, kladeni jsou do hrobu chladného.

foto: černá uniforma patřící uherskému pluku
perokresba z místa neštěstí