Dějiny národa Českého - VOLBA FRIDRICHA FALCKÉHO ČESKÝM KRÁLEM

 Během července a srpna L.P. 1619 zasedal v Praze generální sněm zemí koruny České. Čeští páni a představitelé protestantské koalice jasně dali najevo, že nárok Habsburka je třeba odmítnout. A 31. července L.P. 1619 zástupci nejen stavovských obcí, Čech, Moravy, Slezska, Horní a Dolní Lužice přijali novou konfederaci a chtěli podstatně omezit královskou moc a podřizovat ji kontrole. Král například neměl bez jejich souhlasu jmenovat nejvyšší úředníky zemské, řídit se radami cizinců, najímat vojsko, vést samostatné války, stavět pevnosti a mnoho dalších nařízení. Vlastně jakási konstituční monarchie. S tím samozřejmě Ferdinand II. nemohl souhlasit a dal to hlasitě najevo. A tak sněm 16. srpna L.P. 1619 prohlásil Habsburka za sesazeného. Poté 26. srpna L.P. 1619 po velkém jednání odsouhlasil kandidaturu Falckého kurfiřta Fridricha.

  Fridrich Falcký, třiadvacetiletý kurfiřt sportovní postavy, mladého zevnějšku, plný elánu byl nakonec zvolen českým panovníkem. Paradoxem bylo, že Fridrich jako kurfiřt dal při volbě římského krále ve Frankfurtu nad Mohanem hlas právě sesazenému českému králi Ferdinandovi II. Fridrich byl sice sebevědomý, ale v politice ještě neostřílený, proto nebyl schopen posoudit, jaký danajský dar mu čeští stavové nabízejí. Považoval své povznesení za vynikající úspěch ve svém životě. Nedal ani na varování tchána, anglického krále Jakuba I. a jakmile mu okolnosti dovolily, zamířil s velkým průvodem do Čech.

  Na samém konci října L.P. 1619 byl triumfálně a se všemi poctami přivítán v Praze a hned 4. listopadu byl i v katedrále sv. Víta korunován. Nadšen byl nejen on, ale i jeho manželka, a tím i královna česká, Alžběta Stuartovna (dcera anglického krále Jakuba I.) Jeho jméno již dávno před jeho příjezdem bylo v královském městě Praze vyslovováno s nadějí. Také se očekával zázrak, že nový český panovník bude mít peníze, které rebelům (protestantským pánům) toliko chyběly.

  Jeho autorita vůdce protestantské Unie jistě přiměje říšská evangelická knížata k podpoře českého stavovského povstání. A co hlavně, až tchán a anglický král Jakub I. uslyší novinu o kariéře svého zetě, změní názor na situaci v českém království (Jakub I. se proti protestantům nestavěl příliš dobře a dokonce nabádal Ferdinanda I. k zúčtování s nimi) a finančně a vojensky ho proti Habsburkům podpoří. Jenže žádné očekávání se nenaplnilo. Jakub I. se od lehkomyslného a hodně dobrodružného zetě zcela distancoval.A finance? Ty Fridrich neměl, alespoň ne na válku proti Habsburkovi. Naplnit totiž českou povstaleckou pokladnu bylo nad jeho síly, když se totiž na začátku válečného střetu L.P. 1620 dozvěděl, že válka zatím stála 3 800 000 zlatých, tak podle kronikáře Amburga málem omdlel.

  Jak dopadl král, kterému se přezdívalo Zimní, jistě z učebnic dějepisu víte. Zachránil se jen včasným útěkem z Prahy 8. listopadu 1620. A stavovské vojsko? V bitvě na Bílé hoře bylo poraženo a 21. června bylo 27 pánů bylo exemplárně popraveno. Škoda, třeba by království České nabylo většího významu než mělo před i po tomto králi.