Dějiny národa Českého - VZNIK OSTRAVSKA - ODKAZY STARÝCH KRONIK

   Na počátku dějin našeho regionu se táhl krajem prales od Jeseníků přes Beskydy až k Těšínu a tvořil přirozenou hranici naší vlasti a národy severu. Jen málo cest spojovalo Moravu s okolními sousedy. Nejdůležitější cesta vedla z Hranic přes Místek do Těšína a sloužila hlavně pro dopravu soli z polských solných dolů. Za Přemysla Otakara II., bylo započato kácení pralesa a zalidňování pohraničních hvozdů. Na sněmu v Opavě v roce 1256 rozdělil Přemysl Otakar II. celou oblast a brzy v ní začal čilý život. Mezi prvními s osidlováním začal olomoucký biskup Bruno.

  Někdy snad koncem XIII. století přišla na toto území skupina Moravců se svým vůdcem, který měl smlouvu na danou půdu. Tento muž měl na starosti skupinu osadníků, za kterou ručil a vedl. Obvykle stál pak v čele nově vzniklé obce jako rychtář. Tak přišli první osadníci, postavili si domky po stranách říčky, které dali název Porubka a vísce Poruba. Možná tomu bylo naopak, ale to se dnes už nedozvíme. Název Poruba však dokazuje původní zalesnění, které zde bylo. Význam slova porub - poruba,označuje místo v lese, kde byly vykáceny stromy - kácet neboli rubat, porubat.

  Poruba byla až do roku 1434 v rukou pánů z Kravař z větve fulneckobílovecké. Po smrti posledního potomka tohoto slavného rodu Jana z Kravař, který zemřel v roce 1434, připadla tehdejším opavským knížatům Václavovi, Vilémovi a Arnoštovi jako vrchním pánům. Ti se však ještě téhož roku vzdali Třebovic, Poruby s tvrzí a poloviny Svinova, které náležely k rychtářství porubskému, ve prospěch Jana a Matěje Sobkových, bratrů z Kornic.

  V roce 1451 držel toto své dědictví už Matěj Sobek sám a prodává ho svému příbuznému Štěpánu Střelovi mladšímu z Chechla. Na konci století už se uvádí první samostatný duchovní správce Poruby, ale jeho jméno není známo. Po Štěpánovi Střelovi se dostalo dědictví do rukou jeho synovi Jiříkovi Střelovi, ten však umírá bez dědiců a po jeho smrti přibližně roku 1513 připadá majetek jeho sestře Margaretě, rozené Střelové z Chechla, provdané Bzencové a jejím dvěma synům Jindřichovi a Fabiánovi Bzeneckým

  V roce 1514 se stal majitelem Třebovic, Poruby a částí Svinova její syn Fabián Bzenec z Markvartovic, jehož v roce 1522 vystřídal její druhý syn Jindřich, který byl pánem na Třebovicích až do své smrti v roce 1553 ( pohřben je v třebovickém kostele). Jindřich Bzenec měl se svou ženou Annou 8 synů a po otcově smrti byl majetek rozdělen takto : Ondřej Bzenec dostal Porubu, Fabián s Janem Třebovice , Petr s Albrechtem půl Svinova ( ostatní zemřeli v dětském věku). Když roku 1569 zemřel Petr Bzenec bez dědice, připadá Ondřejovi Bzencovi i část Svinova. V roce 1573 přikoupil Klimkovice a po bratru Fabiánovi, který zemřel v Krakově, zdědil Klimkovice. Kromě toho měl od svého přítele a ochránce, olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského pronajaty i biskupské statky ve Staré Bělé, Zábřehu a Výškovicích.

  V roce 1573 vystavěl v Porubě, na místě bývalé tvrze renezanční zámeček, který se stal jeho sídlem, stejně tak i zámek v Klimkovicích, postavený roku 1578. Roku 1592 získal funkci hejtmana opavského knížectví.Tu však nezastával dlouho, protože byl po cestě z Opavy u Podvihova úkladně zavražděn. Protože nezanechal potomků, dědil po něm synovec Kryštof Bzenec. Ten dal v roce 1599 své třetí manželce Konstancii Porembské z Velké Poremby ( knížectví osvětimské) statek Polanku a svému švagrovi Jindřichovi Vaneckému z Jemničky zámek, dvůr a ves Porubu. Zemřel v roce 1600. Na toto století nám zde zůstala památka v podobě pískovcové náhrobní dvojdesky synů Ondřeje Bzence, Jindřicha a Bohuslava, kteří zemřeli ve věku šesti a pěti let v roce 1563 a 1568. Nápis na této dvoudesce je český a je umístěný v kapli sv.Antonína v porubském kostele.

  Po Jindřichovi Vaneckém zdědil Porubu jeho syn Zikmind Václav Vanecký, v roce 1625 jmenovaný zemským hejtmanem a roku 1638 nevyšším sudím, který tento úřad vykonával až do své smrti v roce 1647. Po něm zdědila Porubu jeho dcera Ludmila Konstancie Vanecká, která ji v roce 1659 přinesla jako věno svému muži Jiřímu Bedřichovi Skrbenskému z Hřiště. Ten prodává Porubu před svou smrtí Václavovi hraběti Oppersdorfu. Jiří Bedřich Skrbenský zemřel 9. června 1690.

  V letech 1661 až 1681 působí na zdejší faře Štěpán Valentin Pavlenda, který založil porubské matriky. Díky němu se dovídáme, že zde pod kostelem byla zbudována škola. Vyučování však bylo zoufalé. Učili většinou vysloužilí vojáci nebo invalidé, kteří uměli trochu číst a psát a navíc bývali kostelníky, ministranty, písaři a pod. Jeho nástupcem se stal syn Josef. Za jeho vlády vypukly 1. května 1766 na porubském a klimkovickém panství selské rebelie kvůli velkým robotním povinnostem a častému bezpráví ze strany vrchnostenských úředníků. Rebelie byla vojskem potlačena a 10 vůdců zatčeno a souzeno v Opavě. Po Josefovi dědí jeho syn František Josef Wilczek.

  V letech 1711 až 1712 zuřily v mnoha obcích Slezska nakažlivé nemoci, včetně dobytčího moru, který způsobil velký úhyn dobytka. Zároveň se objevila spousta kobylek, které přiletěly z Haliče v šířce dvou mil. Kam dosedli, zcela zničily úrodu. A aby toho nebylo málo,hned poté přišly povodně a posléze mor, který připravil o život celé rodiny. Dne 27. března 1786 postihlo Porubu ve 4 hodiny ráno silné zemětřesení. Přestože trvalo pár vteřin,způsobilo značné škody na majetku. Roku 1709 až 1710 je ke zdejšímu kostelu přistavěna kaple zasvěcená svatému Antonínu Padovskému a v roce 1758 je postavena zděná fara s kostelní věží, která do té doby chyběla. Zhruba v roce 1800 je kostel zcela přestavěn do barokního slohu.Do stejného slohu je zároveň přebudován i porubský zámek.
V obecní pečeti měla Poruba od roku 1717 patrona zdejšího kostela svatého Mikuláše, který pravou rukou žehná a v levé drží berli.

  Nález uhlí, které potvrdil báňský odborník Jan Jakub Lutz, podnítilo prudký hospodářský vývoj. Začaly se budovat doly a také první železárny založené olomouckým arcibiskupem Rudolfem Habsburským. Napojením na severní dráhu Ferdinandovu v roce 1847 prostřednictvím nádraží ve Svinově a Přívoze způsobily, že Ostrava se v druhé polovině 19. století stala z nejvýznamnějších průmyslových středisek rakousko - uherské monarchie. Rozkvět průmyslu vyvolala příliv obyvatel,který tím vzrostl z necelých 2000 lidí na 13 000! K 1.1. 1924 se sloučením sedmi moravských obcí stává základ města Velké Ostravy a postupem let se k ní připojují i další obce v okolí. To významně ovlivnilo stavební vývoj města. V roce 1930 - 28.října je slavnostně otevřena Nová radnice s kvadratickou 75 m. vysokou skleněnou věží.

  Po roce 1945 se Československo zaměřilo na rozvoj těžkého průmyslu,hutnictví, hornictví a ocelářství a Ostrava je právem nazývána ,,ocelové srdce republiky". 30. června 1994 je z jámy Odra v Přívoze ( dříve důl František) vyvezený poslední vozík a tím končí po více jak dvě století aktivního důlního podnikání.

foto : důl František, Porubský kostel