Dějiny národa Českého - ZAČÁTEK BOJE O MOC VE STŘEDNÍ EVROPĚ

  Přemysl Otakar II. nebo Rudolf I. Habsburský?

  Král "železný a zlatý" byl pro střední a západní Evropu velkou hrozbou až tak, že byl nakonec zvolen římským králem a císařem v té době chudý hrabě Rudolf Habsburský. Sen o vínku císařském se Přemyslovi rozplynul před očima. Výsledek volby se dozvěděl Přemysl Otakar II. na vítězném uherském tažení a doslova se rozzuřil a okamžitě volbu Rudolfa Habsburského neuznal. Co nejhlasitěji rozkřikoval po Evropě, že volba byla podplacená. Obvinil kurfiřty-možná právem-ze zaujatosti a pletichaření. Opakovaně protestoval u papeže, pořád snad ještě věřil, že u kurie musí přece uspět! Papež Řehoř X. ale nabádal českého krále, aby volbu jako kurfiřt uznal a smířil se s porážkou. Jenže velká pýcha Přemysla Otakara II., nemohla s tímto papežským stanoviskem souhlasit.

  Je pravdou, že Rudolf I. Habsburský byl oproti mnoha jiným šlechticům opravdu chudý a nikdo ho prakticky neznal. Před válečným střetnutím s českým králem běhal po Evropě a sháněl žoldnéře, vlastně se posmíval i sám sobě, když tvrdil, že má na hotovosti pět grošů. Což byla vlastně pravda, naopak příjem českého krále byl přes 100 tisíc hřiven stříbra ročně a zároveň měl obrovskou armádu. Jenže na rozdíl od českého krále měl Rudolf spousty dcer, které provdával po celé Evropě, a tím si zajišťoval své spojence.

  Rudolf šel ještě dál, a to tím, že si vybudoval kontakty s valnou částí Přemyslových rivalů. Navázal tajné vztahy se šlechtickými odbojníky v Korutanech, Štýrsku a zejména v Čechách. Jeho největší spojenci jsou teď momentálně Vítkovci v čele ze Závišem z Falkenštejna. Záviš se stal jeho vazalem a doslova pátou kolonou. Jakmile si takto Rudolf I, Habsburský připravil zázemí, s podporou kurfiřtů a mnoha říšských a českých šlechticů vrhl se do útoku, aby porazil českého "tygra" a v té době stále ještě mocného a bohatého Přemyslovce.

  Když byl Rudolf I. Habsburský v říjnu LP 1273 v Norimberku korunován na římského krále, Přemysla se zmocnil doslova vztek. A vypočítavý Habsburk šel ještě dál: napadl českého krále, že neoprávněně drží rakouské země, jako Korutany a Štýrsko. Přemysl přišel i o Chebsko, a to byla patrně poslední kapka do mysli krále Přemysla Otakara II. Český král taktéž reagoval zlostně, a to když měl Čechy od Rudolfa dostat v léno. Nikdy přece nepřevezme své království v léno! Co se to vlastně odvažuje ten žebrák ze Švábska?

  Jenže tady asi udělal český král velkou chybu. Místo slovy měl šermovat mečem, dokud měl ještě velkou převahu. Neudělal to! Odmítl se s Habsburkem bavit. A tato situace vyústila v jeho porážku o pár roků později na Moravském poli 26. srpna 1278. Přemysl Otakar II. padl a byl konec nadějím českého krále a snu o nadvládu v Evropě. Přemysl prohrál svůj boj až přílišnou dychtivostí o moc a slávu. Svou smrtí na Moravském poli zapříčinil bídu a hlad, který se snesl nad českou zemí v době braniborské nadvlády. Jeho syn Václav II., sice plynule navázal na jeho moc, ale díky své nemoci, která ho trápila již jako malé děcko, nikdy Čechy na stupínek velmoci nevrátil. Zemřel až příliš mladý, zanechaje jen jednoho dědice, který byl v dozvuku Moravského pole zavražděn v Olomouci.