Dějiny národa Českého - ZAČÁTEK NESVOBODY-ÚNOR 1948
www.inadhled.live Autor: Aleš Hroník
V dnešní době si asi někteří lidé, a to hlavně mladí, nedovedou představit, co to je pojem potlačování lidských práv a svobod, protože nemají s čím srovnávat. Neuvědomují si tak, že jsme ve fázi, ve které jsme už nikdy být nechtěli. Ti dříve narození to ale dobře znají. Takže takto bych začal..Komunistická strana se již v průběhu II. světové války drala o moc ve státě a dávala o sobě v exilu v Moskvě hodně vědět. Spolupracovala se stalinistickým Sovětským svazem, který měl od začátku jen jednu myšlenku, tedy zabrat některé země, a to hlavně ve Střední a Východní Evropě, a učinit z nich své satelity.
První varovný signál přišel po skončení II. světové války v roce 1945, kdy komunistická strana získala, ještě ve svobodných volbách více jak 40% hlasů. I přesto, že vítězem byla Demokratická strana, komunisté spolu se Sovětským svazem se spíše chovali, jako strana vítězná. Za necelé dva roky nastala vládní krize, kdy někteří demokratičtí ministři prezidentovi Benešovi předali svoji demisi, a ten ji nakonec pod nátlaku hlavně premiéra Klementa Gottwalda přijal.
Velkým vítězstvím pro Komunisty bylo přijetí nové represivní policie, a to pod názvem Sboru národní bezpečnost (SNB), která měla hrát ve státě klíčovou roli. Následně na to byla z Moskvy vyslána sovětská tajná policie, takzvaná NKVD, která měla dohled nad děním ve SNB a byla umístěna v Praze. Pomalu, ale jistě začala vládní krize, kde ještě demokratičtí ministři ve vládě projednávali zneužití Bezpečnosti komunistickou stanou.
Klement Gottwald předal prezidentovi návrh úřednické vlády, kterou ale prezident nepřijal, to bylo patrně poslední svobodné rozhodnutí, tehdy již nemocného a zoufalého prezidenta Edvarda Beneše. 24. února začala komunisty předem připravená generální stávka, kde se mělo zúčastnit cca 2,5 milionu pracujících. Následně na to byli zatčeni někteří sociálně demokratičtí funkcionáři. Komunisté taktéž začali vydávat své vlastní noviny Rudé Právo a Národní frontu a zakázali naopak demokratický tisk, jako např. Svobodné slovo či Lidové noviny.
25. února 1948 zaslal premiér Klement Gottwald prezidentovi na hrad návrh nové, tentokráte jen komunistické vlády. Následně byly založeny Lidové milice, jako dělnické bojové jednotky, které měli ve státě neomezenou moc. Na Václavské náměstí byla komunisty svolaná masová demonstrace, která patrně rozhodla o neslavné budoucnosti v tehdejším Československu.
28. února Klement Gottwald donutil prezidenta Beneše k rezignaci a sám se nechal hlavně komunisty zvolit prezidentem. Ve státě začala doslova čistka, nikdo si nebyl jistý svým živote, dokonce ani někteří komunističtí funkcionáři. Vše bylo řízeno ze Sovětského svazu,. Stalin do tehdejšího Československa poslal další poradce v čele s politrukem Michaelem Romancovem, který připravoval politické čistky hlavně ve vedení komunistické strany.
Patrně nejzáhadnější událostí byla smrt ministra zahraničí Jana Masaryka, ve které měla jistě taktéž prsty Komunistická strana. Následně začalo s politickými procesy, kde byla mimo jiné na smrt odsouzena bývalá demokratická politička a právnička Milada Horáková, která byla dne 27. června 1950 popravena ve věznici na Pankráci. Až na malou, ale velmi krátkou přestávku, byla nesvoboda v Československu až do roku 1989, kdy padla totalitní komunistická vláda, součástí denního života.
Nenechme se však mýlit, že se tato doba nikdy nevrátí. Naše soubytí s dalšími členskými státy v EU se v mnohém blíží tomu, proti čemu jsme bojovali před rokem 1989. Evropští liberálové a američtí Demokraté doplněni Zelenými a jejich deriváty si v ničím nezadají s tehdejšími komunisty. A poslední vláda ČR vedená Petrem Fialou obnovila cenzuru a opět jsme se stali svědky toho, že je vytvářen třídní i zahraniční nepřítel, proti kterému je národ poštváván. Diktaturu proletariátu tak nahrazuje diktatura liberálů a ekoteroristů vzešlých z klimatoalarmiků, také velkých bank a Big Pharmy. Vše je podpořeno nevídanou hysterií a fanatismem. Dnešní doba se od té v letech po roce 1948 nijak moc neliší.
