Dějiny národa Českého - ZLATÁ BRÁNA - Mozaika Posledního soudu

  Císař a král Karel IV. , který se nejenže ve Francii, ale také v Německu setkal se stavbou gotických katedrál, chtěl Prahu obohatit o v té době stavbu nejdokonalejší a nejpompéznější. Vybral si místo, jenž bylo s českou historií a s Přemyslovci spojeno již od příchodu prvního historicky doloženého knížete Bořivoje, tedy návrší zvané Sněmovní pole, kde jeho největší vzor kníže Václav započal kolem roku 930 se stavbou rotundy sv. Víta. Tam v roce 1060 kníže Spytihněv nepříliš prostornou rotundu přebudoval na románskou baziliku. Ta měla být do budoucna místem korunovačním. Karel IV. po příchodu do Prahy, kterou ustanovil hlavním městem prakticky celé střední Evropy, započal se stavbou gotické katedrály. Přímo před vstupem na jižní straně Karel IV. nechal svým dvorním stavitelem Petrem Parléřem zhotovit monument, jenž neměl a asi nemá do té doby žádná katedrální stavba v Evropě. Ano Zlatá brána byla a je doslova zlatá.

  Zlatá brána je prakticky označení arkádové předsíně, kterou mistr Parléř zhotovil při vstupu do chrámu na jižní straně. Celý název zní Zlatá mozaika posledního soudu a je přesně pod místem pročČeské země nejvzácnějším. Nahoře přímo nad ní jsou uloženy nejenže ostatky nesmrtelného světce Václava, ale taktéž i nejvzácnější korunovační klenoty, tedy koruna sv. Václava, žezlo, jablko, meč a ostatkový kříž.

  Patro fasády jižní brány bylo stavěno ještě před rokem 1370 a samotná zlatá brána, kterou snad Karel IV. navrhl sám osobně, se započala stavět dne 28. září 1370. Dokončena byla o dva roky později. Zlatá brána zobrazuje křesťanský soud nad světskými postavami v soudný den takzvaný Den posledního soudu, kdy měl být každý člověk po své smrti souzen a čekal na verdikt, zdali se dostane do nebe či do pekla. Celek je rozdělen do tří částí cyklu, kdy přímo uprostřed nachází se mandora (svatozář) s Kristem jako spasitelem a soudcem a kolem dokola stojícími anděly a nesoucími nástroje Kristova utrpení.

  Aby Karel IV. zvýraznil vznešenost české země nejen před Kristem, ale i před samotným Bohem, nechal pod Mandorou vypodobnit šest českých zemských patronů sv. Václava, Prokopa, Zikmunda, Ludmilu, Víta a Vojtěcha a sám se spolu se svou čtvrtou manželkou císařovnou Alžbětou Pomořanskou nechal vyobrazit, jako dvě klečící postavy přímo pod zemskými světci. V levé části cyklu je dokončena postavou tří andělů vstávajících z hrobů a v pravé části stojící archanděl Michael s mečem v ruce, kterým do pekla posílá hříšníky.

  Těsně po smrti císaře a krále Karla IV. se zhroutil plán na dostavbu nejen chrámu sv. Víta, ale také se o zlatou mozaiku prakticky nikdo nestaral. Více než za pět století mozaika prakticky oslepla. V roce 1636 byla při třicetiletém válečném období dokonce Švédy poškozena. Až v roce dostavby chrámu sv. Víta se na ni v roce 1910 zaměřil stavitel Kamil Hilbert, jenž ji prakticky znovu vzkřísil. V průmyslovém 20. století byla mozaika znečištěna ovzduším a znovu tedy musela být opravována. V roce 1960 byla mozaika konzervována polymerovým nátěrem, který ale bohužel naopak mozaiku opět oslepl. Po roce 1990 se o mozaiku až dodnes stará americký Getty institut, který po několikaletém výzkumu mozaiku opět obnovil. Těžko ale můžeme říci jestli takto vypadala mozaika i v době císaře Karla IV. Zprávy jsou takové, že mozaika v jeho době byla skutečně zlatá a zářila jako slunce na nebi.