Dějiny národa Českého - ZŘÍZENÍ PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA

  Hitlerovým výnosem ze dne 16. března 1939 byl na území českých zemí zřízen Protektorát Čechy a Morava, jako formálně autonomní součást Velkoněmecké říše. Po celou dobu jeho existence stál v čele autonomní správy státní prezident dr. Emil Hácha, byly zachovány české orgány a instituce včetně soudnictví, policie (četnictva) a vládního vojska. Včele protektorátních vlád stáli postupně Rudolf Beran, Alois Eliáš, dr. Jaroslav Krejčí a Richard Bienert. Velká část české politické reprezentace se zprvu domnívala, že se bude moci podílet částečně na výkonu moci v protektorátu. Jejich představy se však vzápětí ukázaly být jen pouhou iluzí.

  Život české a moravské společnosti plynul spíše podle německého vzoru. Jedinou českou politickou organizací se stalo Národní souručenství, odborové svazy byly spojeny do Národní ústředny zaměstnanecké. Rozhodující moc v protektorátu si ve svých rukou podrželi představitelé nacistického Německa. Velmi brzy byly zformovány orgány a instituce do německé okupační správy, která řídila a kontrolovala doslova vše.

  Protektorátní česká společnost se začala velmi brzy dělit do tří proudů: Střední proud tvořila masa lidí, kteří sice většinou nesouhlasili s německou okupací, ale zůstávali celkem pasivní. Další proud lidí tvořili ti, kdo s Němci spolupracovali. Patřily mezi ně skupiny český fašistů, udavačů, konfidentů a kolaborantů. Další skupinou obyvatel bylo takzvané odbojové hnutí, které již od počátku okupace začalo budovat široce založené hnutí proti německé nadvládě a zejména proti utlačování národa. Jedním z jejich zakladatelů byl generál Eliáš. Ten byl v čele ilegální organizace Obrana národa, kterou vedli převážně legionáři, Sokolové a důstojníci Československé armády, ale také učitelé na vysokých školách, někteří dělníci a zvláště železničáři.

  V počátečním období se ilegální organizace soustředily na formu odbojové činnosti, jako rozšiřování tiskovin, pomoc pronásledovaným osobám, organizování přechodů do zahraničí, a to zejména u židovského obyvatelstva, ale také vojáci, kteří chtěli bojovat proti nacistům ve zbraní v ruce v neokupované Evropě. Všichni totiž doufali, že brzy vypukne válka a věřili, že tato válka přinese porážku Hitlerovského Německa a obnovení Československa. Jejich přání se naplnilo, ale trvalo ještě šest let než se jejich přání stalo realitou. Celé toto válečné běsnění v Evropě stálo přes 60 milionů lidských životů, ať už na poli válečném, nebo v koncentračních táborech smrti. Hanba Německa za genocidu Evropy nebude smazána ani za 1000 let. 

 Dnes je Německo sice částečně demokratické, ale zase v Evropě vystrkuje rohy a doslova začíná ničit kulturní hodnoty celé Evropy. Druhý nacismus nesmíme nikdy dopustit, promiňte za trochu odvážnější konec v mém článku o okupaci Československa. Omlouvat se ale nebudu, neboť chování čelních představitelů nynější vlády v Německu je opět agresivní vůči Východu a arogance s ním spojená může být důvodem k dalšímu evropskému konfliktu.

Na obrázcích Adolf Hitler i s Heydrichem a dr. Emil Hácha-protektorátní prezident