Dějiny národa Českého - ZTRACENÉ LEBKY ČESKÝCH PÁNŮ
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Bylo pondělí 21. června L.P. 1621. A Začínalo krvavé divadlo, nad kterým se celá Evropa otřásala hrůzou.
Poprava 27 odbojných pánů, pomsta císaře Ferdinanda II. za stavovskou rebelii, tatovým divadlem vskutku byla.
Po popravě bylo pro výstrahu vystaveny na Staroměstské věži Karlova mostu dvanáct sťatých hlav, totiž Šlikova, Budovcova, Kaplířova, Dvořeckého, Bedřicha z Bílé, Ottova, Michalovcova, Kochánova, Štefkova, Koberova, Jesseniova dokonce s kusem vyříznutého jazyka a Haunšildova. Hlavy visely na Mostecké věži proti jezuitům ze strany jedné k východu Slunce do Staré Prahy patřící šesti pánům, a ze strany druhé na západ k Malé straně, taktéž patřící šesti českých pánům.
Už od května L.P. 1622 bylo na Staroměstské mostecké věži o jednu hlavu méně. Vdova hraběnka Šliková si totiž s přímluvou svého příbuzného, zemského komisaře Karla z Lichtenštejna, vyprosila, aby hlava jejího manžela byla sňata a pietně pak k tělu pohřbena v hrobce kostela u Salvátora v Praze. Mezi 10. únorem L.P. 1625 a 12.listopadem 1626 povolily některé ze zrezivělých tyčí a jedna či dvě hlavy českých pánů spadly dolu a kutálely se po dláždění. Lidé se dokonce křižovali že je to zlé znamení a předzvěst dalších neblahých událostí. Biřici však pokaždé vyměnili zrezivělé tyče za nové a vrátili lebky zpět na jejich původní místo.
V listopadu L.P. 1631 obsadilo saské vojsko bez boje Prahu a s nimi se do země vrátili i mnozí pobělohorští exulanti. Jejich prvním činem bylo pietní snesení lebek popravených českých pánů a jejich důstojné pohřbení. Smuteční průvod 30. listopadu L.P. 1630 vedl bývalý nejvyšší kancléř Václav Vilém z Roupova a někdejší velitel stavovské armády Jindřich Matyáš Thurn. Sejmuté lebky pak identifikovala jedna z obětí krvavé exekuce, staroměstský písař Mikuláš Diviš z Doubravína, který byl 21. června L.P. 1621 potrestán pouze přibitím za jazyk k šibenici a pak vymrskán a vyhnán z Prahy.
Bývalému písaři se skutečně podařilo určit, komu která lebka patří, účastníci pietního aktu je pak uložili do připravených krabic a odnesli do Týnského chrámu. Zde se pak konal vlastní pohřební obřad. Jenže exulanti po této pohřební události narychlo zase opustili Prahu, ale protože se obávali případného zneuctění katolíky, lebky pohřbily na jiné a nám dodnes neznámém místě. Kam tedy byly lebky vlastně uloženy? Pražský topograf Jaroslav Schaller uvádí, že když L.P. 1766 v Týnském chrámu kopali základy pro obnovený oltář Panny Marie, objevili vedle sakristie jednu rakev s dvanácti lebkami. Ale jak to že dvanáct? Vždyť ta Šlikova byla pietně uložena v kostele sv. Salvátora. Je tedy tvrzení Schallerovo zřejmě pochybné. V 19. století se dokonce hovořilo, že velká část lebek je uložena pod sklepením pražského Klementina. Jistá paní, kterou zde nechci jmenovat, v roce 1989 tvrdila, že v domě vedle Klementina jsou uloženy všechny lebky popravených českých pánů, jen se o tom nesmělo mluvit. Proč ale. Vždyť od popravy do roku 1989 už uplynulo 368 let.
Kde tedy jsou skutečné lebky popravených českých pánů? A byla lebka Jáchyma Kašpara Šlika opravdu pietně uložena v kostele u sv. Salvátora? Nebo je také dodnes pohřbena na nám neznámém místě. Podle mého jsou lebky v Týnském chrámu, a pietně uloženy, ale je to jen můj odhad, který opírám o skutečnost, že Týnský chrám byl v době uložení lebek českých pánů ještě na nějaký ten čas v rukou protestantů.
