Divoký víkend

  1. Střelba na amerického exprezidenta a opětovného kandidáta Republikánů Donalda Trumpa byla díky chování Demokratů a s nimi spřízněnými médii mnohými očekávána. Jestliže z druhého břehu, než na kterém se nachází Trump, párkrát zaznělo přání vyjadřující konec nepohodlného a voliči dle všeho preferovaného exprezidenta, pak bylo otázkou času, kdy se toho někdo chopí. Pokus o atentát se nezdařil, ovšem šlo o milimetry, protože střelec minul hlavu velmi těsně a ucho to odneslo minimálně. Zbytek vyřešila ochranka a střílející mladík už nikdy nikomu nic nepoví. Tedy ani to, co ho přivedlo k činu. Trumpovi se místo smrti tak dostaly do ruky spíše trumfy, navíc prokázal odvahu a odhodlání hned poté, kdy byl zraněn, a ukázal svou vztyčenou pěst soupeřům.

2. Podobnost s pokusem zabít slovenského premiéra Roberta Fica není náhodná.     Liberálové se výrazně radikalizují, o čemž svědčil i pytel na mrtvoly s podobiznou Vladimíra Putina na budově Ministerstva vnitra vedeném Vítem Dozimetrem Rakušanem. Ostatně právě kauzu Dozimetr provází řada zvláštních úmrtí. Úsměvným okamžikem byla reportáž o atentátu na ČT, kdy se k události vyjádřili nejdříve diktátor Zelenskyj, který uklidil jakoukoliv opozici ze scény a zároveň je to pár dní od poškození ukrajinské nemocnice vlastní raketou, a hned po něm izraelský premiér Netanjahu těsně poté, co Izraelci pozabíjeli přes sedm desítek Palestinců v humanitární zóně. Oba odsoudili násilí, přestože jsou jeho konkrétním vyjádřením. Dokud budou politici beztrestně hovořit o likvidaci politických oponentů, podněcovat k násilí a národy rozdělovat místo sjednocování, lze vcelku očekávat podobné činy, jakými jsou atentáty, vraždy či mizení nepohodlných. Jednou pak může dojít i na ty, kteří to vše způsobují.

3. Tenisový turnaj ve Wimbledonu nám přinesl mnoho radosti, když máme dvě vítězky v ženských soutěžích. Barbora Krejčíková zdvihla nad hlavu po těžkém zápasu vítěznou trofej ve dvouhře a stejně úspěšnou se stala i bývalá a v blízké budoucnosti opět spoluhráčka Krejčíkové ve čtyřhře Siniaková. Ta sbírá trofeje s různými partnerkami vcelku stabilně a patří k světovému topu v deblu. Na titul naopak opět nedosáhnul Srb Djokovič. Dost možná jsme svědky konce jeho dominace a výměny generace. Naopak finálový soupeř Španěl Alcaraz obhájil vítězství a reprezentuje nastupující mládí. Djokovič je však navždy světovou osobností prvního řádu.

4. Začalo projednávání státního rozpočtu na příští rok. Rovnou říkáme, že současná vláda nechápe jednu věc. Národ nelze ždímat do nekonečna, a pokud má být schodek nižší, nejlépe žádný, nesmí se nesmyslně utrácet, musí se uzavírat výhodné zahraniční smlouvy bez ohledu na ideologické nesmysly včetně prosazování Green Dealu a vyzbrojování Ukrajiny z našich peněz a nenávisti k Ruské federaci či Číně. A s těmi úsporami musí vláda začít u sebe.

5. Skončilo fotbalové ME, vítězem se stalo technické Španělsko předvádějící skutečně nejlepší fotbal. Naše reprezentace opět nepřekvapila, což každého, kdo zná prostředí našeho fotbalu, snad ani nemohlo překvapit. Více než talent jsou důležité čachry agentů, o jejichž kvalitě lze pochybovat, bafuňářství v klubech i na svazu a často i korupce.

6. Stále častějším úkazem jsou klimatické události. Přestože žádné oteplování nezaznamenáváme, i když je nám tvrzeno médii a samozvanými experty něco jiného, počasí je opravdu jiné. Kroupy rozměrů nadprůměrných, přívalové deště, bouřky doprovázené větrem, to vše téměř po celé Evropě, má k normálu daleko. Katastrofální dopady a následky stojí miliardy a mnoha lidem mění životy. Na veřejnost už prosakují přiznání o manipulaci s počasím a přiznejme si, že se to už dávno vymknulo z rukou těch, kteří stojí za vším tímto děním. Nejde o experimenty, spíše se jedná o záměrnou likvidaci části z nás.

7. Sledujeme jak nepřítele, tak i ty, které považujeme za názorově spřátelené. Mezi ně patří bloger Vidlák. Většinou souhlasíme s jeho postřehy, nicméně se stává výrazným podporovatelem Kateřiny Konečné, a naopak se často pouští do Filipa Turka, kterého nazývá vcelku hanlivě Hranatý Dýzl. Chápeme, že Vidlák má dobrý vztah s Petrou Rédovou ze sdružení Stačilo, která nahrává jeho příspěvky, ale občas se zdá, že je tím trochu více pohlcen, než je zdrávo. A trápí ho, že Turek posunul Motoristy o kousek dále, než Konečná Rédovou. Přesto považujeme Vidláka za příjemné oživení blogerské scény a fandíme mu, jeho myšlenky mají hlavu i patu.

  Jak lze vnímat, prázdniny zatím nejsou nudnou sezónou. Doufáme, že Vy je máte pohodové a odpočíváte. Svět není normální, už dávno ne. Politici se snaží skrývat své lumpárny natolik, že se mnohé děje v jakémsi režimu utajení. Ať už u nás, tak i v Evropském parlamentu, občané se plno věcí dozvídají dodatečně. Média jsou s politiky, především liberálními, jedna ruka. A dle toho to vše vypadá.

Jindřich Kulhavý