Dnešní zprávy z bojiště a pár otázek

  Bohužel stejné pocity dorazily už i k našim umělcům, vítačům a sluníčkářům, eurofilním nadšencům, a ti po třech týdnech také vylezly z děr a začínají se ozývat.  Na televizní obrazovky pronikly známé tváře, které ještě nedávno bojovaly proti zavření divadel, a nastiňují nám, jak je důležité nosit roušky. Sice chybí Jan Hrušínský, ale i těch pár, které můžeme vidět, je dostatečným důkazem, jak snadno prodejné hvězdy jsou. A je jedno, dostaly li za to honorář, či pouze národu připomínají svou existenci. Roušky už dávno nosíme všichni a nepotřebujeme být vychováváni těmi, kteří to sami mají s morálkou nahnuté. Mimo nich se začali projevovat i politici. Opozice opět zapomněla, že by to chtělo něco konstruktivního, takže slyšíme především kritiku. Navíc úplně všeho. V televizních zprávách se toho moc nedozvíme, jsou spojené pouze s epidemií koronaviru, takže nám uniká dění ve světě, a i o věcech u nás jsou zprávy kusé. Vždy slyšíme nejdříve kritiku, později vyjdou na povrch fakta, a nakonec je stejně vše jinak.

  Příkladem byly zadržené roušky v Lovosicích, tajemstvím zůstává také to, kterými kanály k nám proudí pomoc, co je kšeft a je li vše skutečně v pořádku či nikoliv. Jde li opravdu o to dostat sem co nejvíce kvalitního zdravotnického materiálu a nejsou li i jiné cesty, než kterými jde vláda. Jsou zde jisté náznaky toho, že by to dokázaly i soukromé subjekty, možná i výhodněji a rychleji. O tom, kde je pravda, se buď nikdy nedozvíme, nebo až tehdy, kdy bude po všem. Jisté také je, že si kde kdo bude chtít přihřát polívčičku, takže realita a skutečnost mohou být různé. Vláda Andreje Babiše si na první pohled vede vcelku dobře. Z donedávna nenáviděného vítače migrantů ministra vnitra Hamáčka se stává hrdina ve svetru či mikině, Miloš Zeman se sice udržuje v pozadí, ale byl u prvních dodávek z Číny tou důležitou osobností, která svou aktivitou a vztahy dokázala přispět k zajištění pomoci, byť samozřejmě placené. Sice nedorazily nejvhodnější respirátory, ale i tak plná letadla potřebného materiálu jsou tu. Samozřejmě i v nynější situaci se politikaří. Pravdou je, že vláda je u zdroje a může manipulovat jak se státními penězi, tak tvořit strategii boje s epidemií. Je li náš způsob nejvhodnějším, to ukáže budoucnost. Zatím se u nás umírá méně než jinde. Zároveň se fenoménem stalo šití roušek v domácnostech, to asi na Západu musí vypadat jako zjevení. Tamní konzumní společnost už něco takového nedovede.

  Nakažených máme méně než okolní země, to i přesto, že skutečná čísla nikdo nezná. Tři úmrtí spojovaná s koronavirem se týkají lidí, kteří na tom byli dlouhodobě zdravotně špatně a epidemie urychlila konec jejich života. V okolních zemích zvolili jiný přístup. V sousedním Německu se smějí našim rouškám, nadále se pohybují relativně volně a navíc tam mají své africké lékaře, kteří ostatní ,,léčí“ volným pohybem na veřejnosti, byť řada z nich v sobě koronavir má. Udržet je v zařízeních pro migranty je technicky nemožné. Francie bojuje s epidemií také po svém. Sice se nesportuje, nechodí do škol, ale řada místních to bere tak nějak jako dovolenou a prázdniny. Přestože čísla jsou děsivá, otázkou zůstává, jak celou epidemii vlastně chápat. Italové by řekli, že jde o národní katastrofu, se kterou prohrávají. Španělé mohou tvrdit to samé. Není to však způsobeno především katastrofálním stavem jejich zdravotnictví a přestárlým obyvatelstvem na jihu Evropy? Není opravdu tento zákeřný a pravděpodobně laboratorní koronavirus zveličený, nebo jde o další druh chřipky, u které se čísla nezveřejňují, přestože jsou neméně tragická? Byla vyrobena světová epidemie s nějakým záměrem, nebo jde o skutečný problém? Jsou všechna opatření opravdu potřebná, nebo se jedná o záměrnou devastaci světové ekonomiky, za kterou se skrývají jakési vyšší zájmy? Přikryje si naše vláda vlastní špatné hospodaření navýšením schodku jako prostředkem, který využila s jistou potřebou odvést část peněz jinam, nebo můžeme věřit čistotě jejích úmyslů? Těch otázek je moc a spekulací kolem odpovědí na ně neméně. Vzhledem ke všem levárnám, které na nás naši i další politici dlouhodobě vytváří, se nelze divit těmto otázkám a pochybám.

  Mezitím pokračuje bitva o Řecko. Turci nepřestávají s transportem migrantů do Albánie a k vlastním hranicím. Umístění migrantů do oblastí Albánie s řeckou menšinou znamená přípravu na jejich genocidu a poté přechod přes hranice. Erdogan Řeky prostě nenávidí a chce je zničit. Je jisté, že v řadách migrantů bojují za překonání hraničních zátarasů i turečtí specialisté. EU přitom místo podpory vlastního člena dodává vojenský materiál a peníze Turecku. Údajně přispívá na boj v Sýrii, ve skutečnosti však ankarský vládce přerozděluje prostředky i techniku tak, aby Řekům co nejvíce zkomplikoval obranu hranic. V západoevropských státech nadále probíhá dovoz migrantů z Afriky, respektive dochází k překračování hranic, přestože pro Evropany jsou zavřené. To se týká Dánska a Norska. Neziskovky stále volají po přísunu dalších desítek tisíc lidí, které se nyní Řecko snaží deportovat mimo Evropu. Pokračuje boj i na moři a ve vzduchu, kdy turecké posádky vojenské techniky překračují hranice řeckých výsostných vod a vzdušného prostoru. Zároveň se do bojů zapojují chemické jednotky. Na místě jsou ostřelovači. Pokud toto není pokus zažehnout válku, pak už nic jiného za to považovat nelze. A EU jde sama proti sobě. Nepochopitelné.

  Evropská unie a její vedení se staly nedůvěryhodnými již dávno, ale nyní se ukazuje, jak nepotřebnou organizací je. Eurofilové z řad politiků, umělců a neziskovek to slyšet nechtějí, jejich závislost na zdrojích plynoucích z EU je nezměrná. Nikoliv jen hmotně, ale především ideologicky. Piráti by neměli kde žalovat, část opozice by se ocitla bez morální ochrany evropských politruků, Topka a KDU- ČSL bez přátel z Landsmanschaftu. Ekošílenci u nás by byli odříznuti od Zelených podílejících se na eurounijních zvěrstvech v oblasti energetiky a dopravy, sluníčkářům by chyběli neomarxističtí liberálové. Ti všichni se nyní mohou zbláznit z čínských dodávek a ruské pomoci Itálii. Neschopnost EU je totiž natolik zjevná, že jim mizí půda pod nohama. Nečekejme, že se po odeznění krize vše nějak vyřeší. Tito lidé nabírají v zákrytu síly, sčítají možné vládní chyby a až bude po všem, zaútočí s nebývalou agresivitou a budou chtít využít všeobecné únavy a ztráty pozornosti z důvodu snahy obnovit normální život.  Budeme muset zůstat ve střehu. Máme jedinečnou možnost nastavit jiná nová pravidla. Nevzdávejme se jich. Teď půjde o zachování národní identity více než kdy jindy.

Jindřich Kulhavý