Drazí studenti…

  Jistě si nelze nepovšimnout vzájemné nenávisti rektorů vysokých škol a prezidenta republiky. V návaznosti na to se podobně staví k hlavě státu i nejhlučnější část studentů, většinou aktivních i v různých levičáckých spolcích. Přidejme si k tomu ještě určité množství umělců, jistým druhem korupce ovlivněných novinářů a mediálních pracovníků, rázem tak získáme obraz naší scény volající po naprosté svobodě ve všem, na co si jen vzpomenou.

  Je třeba si říct pár slov o tom, co dělá stát bohatým nebo aspoň soběstačným. Přiznejme si, že velké zásoby nerostných surovin mohou učinit určité území dostatečně finančně zajištěným. Nejsme však zemí topící se v ropě, uran jsme už z velké části vytěžili, zlato a drahokamy se u nás nacházejí v minimálním množství, plyn k nám proudí rourou ze zahraničí, uhlí již není tou komoditou, co bývalo. Ani ostatní suroviny se u nás příliš nevyskytují, jsme tedy odkázáni na to, co vyprodukují naše ruce. Naším vývozním artiklem je práce, tvořivost, schopnost improvizovat. Kdo z vás bude jednou skutečně něco produkovat?

  Množství našich středních a vysokých škol je veliké. Absolvovat studium, na jehož konci je diplom a příslušný titul, je víceméně standardem pro velkou část našeho obyvatelstva. Zdaleka už to není tak, jak to bylo kdysi. Být absolventem vysoké školy byla čest pro ty nejschopnější. A v běžném pracovním životě se v mnoha pozicích nyní obsazovaných vysokoškoláky objevovali ti, kteří měli sice pouze maturitu, ale zároveň praxi a zkušenosti. Často začali u píky a končili v křeslu ředitele. Nyní je to jinak. Studované rychlokvašky si téměř vyžadují mít ihned po škole zákonem stanovenou povinnost být zaměstnány úměrně ke svému vzdělání, nejlépe v managerské pozici. Jen pro představu, člověk nikdy nedržící pilník v ruce by chtěl být šéfem oddělení výroby Spojených brusíren a.s. (je to fikce nijak vzdálená realitě). Zcela reálně je neúměrně moc studentů na to, kolik pozic pro ně na trhu práce je. Chybí naopak ti, kteří jsou ochotni pracovat manuálně, držet se volantu, ovládat stroje.

  Vraťme se do škol. Větší množství studentů přináší více uplatnění pro pedagogy. Nikoliv však v základních školách, ale na středních už více a v případu vysokoškolských profesorů je běžné, že většina z nich přednáší i na více univerzitách včetně těch soukromých. Což jim také přináší vyšší zisky. Možná si ale uvědomují, že je třeba zaplnit továrny a stavby dělníky, a čistě teoreticky si představovali, že těmi pracanty by mohli být lidé k nám migrující. Jak krásně nám to zapadá. Jak snadné je poté ovlivnit jim svěřenou mládež, jejíž rodiče postupně i díky zákonům ztrácejí vliv na jejich výchovu. Zneužití touhy po vlastní svobodě a její přetavení ve sluníčkovský efekt. Stačí k tomu tak málo. Historie se dá snadno překroutit, pravda ohnout a vynechá li se z výuky i tradice, úcta ke zkušenostem a stáří, symbolům a významným lidem, vznikne jalové stádo s nízkým věkovým průměrem. Poté už stačí do jeho čela postavit ovlivnitelné jednotlivce fungující na dálkové ovládání, které může v ruce držet pár pseudolegend, přidat trochu peněz do organizací nesoucích ve svých stanovách nesplnitelné ideály, a rázem tu máme obrovskou masu svobodomyslných, nezodpovědných a nic netušících mladých lidí.

  Zdá li se, že sem umělci moc nezapadají, je to omyl. Plno z nich přednáší na některých školách. Jejich studenti jsou často návštěvníky kulturních akcí, navíc neznají historii mnohých jevištních aktérů v dobách před svým narozením. Charta 77 a Anticharta jsou neznámými pojmy, lumpárny agentů a přisluhovačů tehdejší STB jim jsou neznámé, historie je jim předkládána tak, jak na ní je záměrně mnoho let pracováno. Na vrcholu pyramidy dobra pak sedí údajný humanista a disident, dramatik Václav Havel, přítel dalajlámy i rodiny Clintonových, podporovatel likvidace fungujícího systému v Libyi, schvalující atak Srbska a člověk v rámci touhy po majetku prolamující Benešovy dekrety. Muž, jehož rodina kolabovala s každým, kdo přinesl prospěch. Vůdce československého disidentu známý společným popíjením s důstojníky tajné policie. Už celé toto je dokonalým divadlem pracujícím dle připraveného scénáře. Podobně je nakládáno s jinými jmény vám nyní blízkými. Namátkou...Kocáb, Ruml, Halík, Horáček, Šiklová, Dienstbier a další jim podobní.

  Milí studenti, vámi odsuzovaný Miloš Zeman tvrdohlavě bojuje za vaši budoucnost. Na rozdíl od vás si uvědomuje rizika spojená s možností ztráty domova. Je tak romantická představa toho, že by vaší vlastí byla celá Země. Nicméně rozdílnost kultur, náboženství a tradic dělá tento svět zajímavým. Budete li chtít vše smíchat, uděláte stejnou chybu, jakou byla ta vedoucí k zániku Babylonu. Otevřete li dveře lupičům, kteří vám vezmou váš historický domov, můžete se stát, že už nikdy žádný jiný nezískáte. Spíše, než se neustále bouřit, se zkuste zamyslet nad tím, kdo vás k čemu vede, proč to dělá, a co tím získáváte a ztrácíte. Jednou to možná pochopíte. Jinak jste pro tuto zemi opravdu drazí, to je vyjádřeno v penězích. Tedy aspoň část z vás ano.

J3.K