Drsný návrat do reality….

  Prosluněné Savojské Alpy umí zapůsobit na lidský organizmus velmi blahodárně, relativně upravené sjezdovky dají snadno zapomenout na dění kolem nás. Pokud vynecháme spálené obličeje a napuchlé rty těch, kteří se zapomněli namazat ochranným krémem, a na astronomické ceny za jídlo podávané v krásných dřevěných stavbách uprostřed sjezdovek, přeci jenom francouzské platy stále převyšují ty české, pak lze říct, že jde o místo ideálního zimního odpočinku. Bohužel, smutným zjištěním po večerních diskuzích v apartmánu je, že ne všichni máme stejný zájem o objektivní zprávy o skutečném stavu věci a část spoluobčanů prostě důvěřuje oficiálním médiím, cokoliv jinde uveřejněného považují za spekulaci a konspiraci. Předloženým faktům nevěří.

 Mezitím se stalo plno věcí. Například u nás v Čechách stačil prezident Zeman zažertovat o možnosti, jak se zbavit premiéra Sobotky a způsobil tím příval hysterických reakcí politiků a mnoha dalších, kteří měli potřebu se k výroku vyjádřit. Samozřejmě inteligentní člověk pochopil, že šlo o nadsázku a ne o návod k likvidaci předsedy vlády, nicméně pravdou je, že na nejvyšším postu by Miloš Zeman možná měl trošku více vážit slova. Nebyl by to však on, kdyby si neodpustil trochu té zlomyslnosti. Ideálním způsobem, jak se zbavit Sobotky, je prostě ho nevolit. To je daleko podstatnější rada a informace. Prosím zapamatovat.

  Stejným způsobem lze přistoupit k Andreji Babišovi. Jeho další veletoč v podobě nápadu snížit dph z ceny sudového piva je snad už trochu moc. Dříve se říkalo, že vláda, která zdraží pivo, v dalších volbách padne. Andrej se tak hrozně moc bojí ztráty moci a přístupu ke státním penězům, že jde do extrému, a pivo by radši zlevnil. Otázkou je, jakým chlapem vlastně ministr financí je. Mnoho svých zásadních slibů, plánů a výroků záhy přehodnotil a otočil zcela na druhou stranu. Není se čemu divit, bývalý agent STB, později dle svých slov úspěšný zaměstnanec podniku zahraničního obchodu, se postupně stal zásluhou svých lopingů a přestupů druhým nejbohatším, také nejzadluženějším mužem této země a nejmocnějším ministrem financí novodobé éry. Z čehož vyplývá, že se mu rozhodně nedá věřit nic, tedy ani jeden dobrý úmysl. A volit tohoto nedůvěryhodného člověka by byl ještě větší hazard, než bychom si mohli dovolit. Kdo se nechá opít možná zlevněným pivem a zapomene na všechny lumpárny a lži pana ministra, nezaslouží si dobrou budoucnost.

  Mezitím začali obracet i západoevropští politici. Angele Merkelové se s blížícími se volbami již nezdá příliv migrantů tou nejlepší verzí cesty k vítězství. Jejich neproveditelnou expedicí zpět by si ráda získala Němce opět na svou stranu. Zvláště, když na povrch vyplouvají informace o tom, jak už nyní nestačí policie eliminovat kriminalitu migrantů a embargo na zprávy o její rozsáhlosti občas někdo prolomí. Zločinost navíc zasahuje už i soukromý sektor, krádeže v obchodech, násilí a absolutní nezájem o práci, ale spíše o výdobytky rozvinuté ekonomiky, to vše je na každodenním menu běžného přistěhovalce. Ještě horší je situace v kdysi bezpečném Švédsku, kde se původní hodnoty této severské země mění v klasický chaos zemí muslimského světa. Nelze si nevzpomenout na změny na jihu Afriky, kde po politických změnách byli násilím vyhnáni bělošští farmáři a jejich do té doby prosperující hospodářství se v rukách bývalých černošských zaměstnanců pomalu přeměnila v ruiny a stala se součástí přírody. Myslí li si někdo, že by evropská ekonomika měla i po integraci migrantů vzestupný trend, je velmi naivní.

  Dalším poznatkem je následující úvaha. Zatím jsou evropské silnice a dálnice poměrně bezpečným místem. Jen výjimečně Vás na německém autobahnu někdo problikne, když už se to stane, jde o nevychovaného Švýcara, který si doma nedovolí jet rychleji, než 120 km/hod., ovšem u Němců se z něho stává netrpělivý trouba, který spěchá bez ohledu na to, co se děje před ním. Jaké by to však bylo, kdyby se milión nově příchozích běženců dostalo za volant s návyky, které mají ze svých domovů? Bože, ochraňuj zbývající řidiče.

  Návrat domů je vždy trochu šokem. I když můžeme říct, že se tak trochu stáváme otrkanými a ne vše nás dokáže přivést k údivu, jisté je, že přehmaty, lopingy a nesmyslné výroky elitních politiků v nás zděšení vzbuzují denně. A když si vyčistíte hlavu třeba týdenním lyžováním, její opětovné zanesení zvládnete přečtením pár článků asi tak za hodinu. Prostě není dobrá doba. Už by stálo za to ji trochu napravit.

J3.K