Drzost, která nemá obdoby

  Politici jsou mimo jiné lidé, kteří mají pocit, že svým zvolením do jakékoliv funkce se dostali o nějaký ten stupínek výše nad ty, kteří je zvolili. Aspoň většinou to tak je. Přisvojují si nejen zásluhy, ale i pravomoci, které si často vytvoří jen proto, aby získali větší moc. Je jedno, jde li o zastupitele malých obcí, větších měst, nebo  o vládní funkce. S mocí bohužel roste arogance a tím i představa nedotknutelnosti.

  Předně je třeba říct, že politik a jeho strana se stanou zajímavými svým programem. Ten je většinou nesplnitelný, to vzhledem k tvorbě různých koalic. Takže už při kandidatuře většina z nich lže, podbízí se a všichni voliči to ví. Takže ve volbách vybírají ze svého pohledu to nejmenší zlo, protože optimismus a politik je spojení, které se nejen u nás stalo nereálným spojením. Nicméně i tak jsou zvolené subjekty povinné skládat účty svým voličům a zároveň by měly projevovat určitý vděk a svůj úkol vést společnost přijímat s pokorou. Jenže tomu tak není.  Proč?

  Jde li někdo do politiky, většinou to nedělá pro své ideály. Ti nejschopnější si vybrali tuto sféru z několika důvodů. Pojďme se na ně podívat:

1.       Politická kariéra může být za určité konstelace hvězd velmi strmá. Stačí získat záštitu někoho z těch, kteří už nahoře jsou, a při troše snahy a umění podlézat, a zároveň být loajální, se dá vyšplhat dost vysoko.

2.       Se získáním určité moci přichází možnost vyšších výdělků, nebudeme nyní mluvit o jejich zdanění. Přiznejme si, že velká část z kandidátů ví, že ty nezdaněné bývají větší.

3.       Mít vliv na okolí znamená velký posun v oblasti ega.

4.       Práce poslanců, zastupitelů na vyšších úrovních, vládních úředníků rozhodně není tak náročná, jako fárat do dolů, pracovat v třeskutém mrazu venku, nebo se řítit kamionem po zasněžené D1 směrem na Slovensko. Přesto je za to více peněz.

5.       Při troše štěstí se z politické aktivity dá po jejím skončení vyzískat nějaká trafika v podobě výborně placeného místa.

6.       Vlivná funkce znamená možnost zabezpečit sebe, ale zároveň se díky známostem postarat i o rodinu.

 Jak vidíte, politik už ze své podstaty není člověk, který by toužil po skládání účtů voličům. V důsledku se dá říct, že až na přemluvené jedince pracující v těch nejnižších patrech, jde de facto o způsob podnikání. A jeho smyslem je zisk. S tím jde do politiky mnoho lidí, jsou schopni investovat nemalé částky jen proto, aby se jim mnohonásobně vrátily. Příkladem byl Vít Bárta se svým uskupením Věci veřejné a z jeho pozdějšího neúspěchu se poučil i Andrej Babiš a přivedl do voleb firmu ANO.

  I přesto je však třeba požadovat určitou míru demokracie a bojovat proti zvůli politiků. Spočítáme li množství všech členů kompletního výčtu politických subjektů, které tvoří zákony této země, zjistíme, jak relativně málo lidí je živeno prací zbytku národa. Navíc si zákonodárci vytváří nadstandardní podmínky, třeba financování politických stran je přímo ukázková krádež za bílého dne.  Zvůle pokračuje v utváření daňových zákonů, vybírání poplatků, kriminalizaci podnikatelů a nekontrolovatelné moci finančních úřadů, honu na automobilisty a v plno dalších případech.

  Nyní zpět k migrantům. Zde už nejde o to, že si politici zahrávají s občany své země, ale o to, že si pár evropských politiků přidělilo právo rozhodovat o celé Evropě, její kultuře, současnosti i budoucnosti bez ohledu na její historii a přání lidu. Bez ochoty naslouchat nejen kritickým hlasům, ale i bez schopnosti vnímat rizika spojená s rozdílným pohledem na vše spojené s lidským životem.

  Slova slovenské divy jsou varováním pro všechny. Nenechme politiky chovat se dle této myšlenky. Jsou to prostí lidé, kteří nemají právo ignorovat svůj lid, který je jen dočasně někam dosadil. Kdysi se úředníci báli defenestrací a ani král si nemohl být jistý svým životem. Doba se změnila, přesto je třeba vědět, že ten, kdo podceňuje sílu davu, může skončit na pomyslné šibenici. Na této idee fungují například částečně odbory, které tak mají své páky na vládnoucí vrstvu. Politiky je prostě třeba držet ve stavu, kdy se budou bát takových rozhodnutí, které naštvou dav. Pokud to nedokážeme, udělají z nás jen stádo ovcí jdoucích na porážku. Nacházíme se v době soumraku demokracie.

J3.K