EET  je jen další evoluce…

  Historie nám napovídá, že daně nejsou nic nového. Již od nepaměti sloužili k tomu, aby z rukou pracujících přešlo část jejich zisku do rukou těch, kteří se zrovna nepředřou, umí však velmi dobře fabulovat. Jestliže úplně zpočátku získávali profit z činnosti zbytku kmene náčelník a šaman, později šlechtic a kněz, ve středověku se odvodům církvi říkalo dle objemu dávek desátky, nyní jdou naše peníze do chřtánu rozhazovačného státu.

  Moderní stát si dává dostatečně dost práce s tím, jak nasytit svou hladovou pokladnu. Systém odvodu daní je tak dokonalý a složitý zároveň, že najít další možnost, jak přiživit saň, je naprosto těžká práce i pro takové fiškuse, jakými jsou naši vládní úředníci. Zvláště poslední ministr financí přímo exceluje, a ač ekonomice příliš nerozumí, je neustále slyšet. Nejvíce podezřelé je, jak snadno nechává nadnárodní korporace převádět zisky do zemí, v nichž sídlí mateřské společnosti, nebo do daňových rájů, aniž by se tomu snažil zabránit. Z našeho systému tak unikají až desítky miliard, které se potom snaží vymoci z našich podnikatelů. Navíc tyto firmy dostávají finanční pobídky na úrovni stomilionů, posledně například Bosch.

  Vraťme se však k EET. Přiznejme si, že šedá ekonomika vždy existovala, máme s ní zkušenosti teď a budeme se s ní setkávat i v budoucnosti. EET by mohla být prostředkem k jejímu ovlivnění, kdyby se ovšem nejednalo o další formu špízlování podnikatelů. Vzhledem ke všem souběžným opatřením, jako je například kontrolní hlášení DPH, které velmi dobře funguje a odhaluje nejen nedostatky v přiznávání daně, ale je zároveň zdrojem informací nejen pro podnikatele Andreje Babiše, ale zároveň i pro ty, kterým ministr financí Andrej Babiš ty informace prodá, přibyl další informační pramen pro zvídavé subjekty. Samozřejmě lze očekávat, že lidé se budou snažit nějakým způsobem nový zákon obejít, znemožnit tak zvýšení výběru daní, zároveň lze očekávat, že se to mnohým i podaří.

 Proč se lidé snaží daně neplatit? Především je třeba si povšimnout, jak se s veřejnými prostředky nakládá. Široká veřejnost odesílá denně díky daňovému systému většinu svých peněz do státní kasy. Tu však spravuje většinou naprosto nevěrohodná skupina politiků. V tom je první zásadní problém a důvod k neplacení zároveň. Mnohonásobné a nepřehledné danění námi kupovaných výrobků nám moc hotovosti už nenechá. Přesto platíme mimo sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění ještě daně ze zisku a z přidané hodnoty, různé spotřební daně, dále ty z majetku, za používání silnic a plno dalších. Šedá ekonomika sice umožňuje pár těchto peněz ušetřit, což ale vůbec neznamená, že se do státního rozpočtu nedostanou. Lidé je opět utratí v rámci systému. A přiznejme si, že skoro všechny.

  Kam mizí naše peníze? Stát má obrovskou režii. Čím více je stát sociální, tím vyšší vypisuje daně. Nejvyšší daně bývaly ve Švédsku. Kam to vede, to vidíme nyní. Nekontrolovatelní politici udělali z této krásné severské země smetiště Afriky a Asie. Multikulturní společnost vysává sociální systém více, než by do něj pracovití domorodci byli schopni nasypat. Lenost a neochota migrantů podílet se na rozkvětu země dovedla Švédsko na pokraj občanské války a k šíření násilí v mnoha lokalitách. U nás sociální prostředí nefunguje dlouhodobě, peníze z něj mizí v nesmyslných projektech organizovaných politiky. Zdravotnictví je na tom podobně. Nedostatek peněz je vidět na dopravní infrastruktuře, ve školství, v nakládání s odpady, v podstatě téměř všude. Není to však tím, že by se vybralo málo na daních.

  Naše země odevzdává plno peněz na společný účet Evropské unie, platíme velký nadpočet státních i unijních úředníků, kteří nejsou dobrými hospodáři. Platy politiků jsou skutečným výsměchem všem pracujícím a většině podnikatelů. Neziskové společnosti bez jakéhokoliv přínosného efektu odsávají vysoké částky. Předražené státní zakázky, jejich často nekvalitní a nekontrolované provádění ohýbají podnikatelské prostředí, korupce se stala dalším nezdaněným zdrojem příjmů politiků. Brusel nám radí, jak ještě více utrácet a má tendenci přerovnávat státní výdaje dle svých představ. Určuje, kam budou putovat naše peníze, momentálně by je nejradši předal migrujícím. Jsme neustále pod kontrolou, platí na nás zákazy.

  Pokud se Vám tedy zdá být hysterickou reakce těch, kteří zbrojí proti EET, je třeba si uvědomit, že jde opět pouze o represi části národa nejen této země, týká se to totiž i mnoha dalších států s podobným přístupem. Mocní si rozdělují ve velkém to, co ti malí odpracovali. Kdyby tomu tak nebylo, možná by nám nikomu EET nevadila. Nenažranost státu je však bez hranic. Kdyby se vybralo na daních 100x více, vláda by 150x více utratila. Většina z nás jsme lepšími hospodáři, než kterýkoliv ministr financí. A dokud tomu tak bude, je dosavadní výběr daní prostou zlodějnou páchanou na obyvatelstvu. Tentokráte o to větší, že ji organizuje zloděj největší. A ještě sbírá body při svých cestách po českých hospodách.

J3.K