Exkurze do Žiliny

   Nám nejbližším národem jsou jistě Slováci. Nějakou dobu jsme žili ve společném státu, v historii jsme je dokázali nakazit husitstvím, po 2.světové válce s nimi budovali federaci, aby po  tzv. ,,Sametové revoluci´´ Klaus a Mečiar definitivně svým podpisem ukončili soužití v jednom státním celku a naše cesty se teoreticky rozešli. Obě země se sice vzápětí stali součástí evropského molochu zvaného EU, ale zatímco my Češi jsme si hrdě ponechali vlastní platidlo v podobě české koruny, naši exbratři přijmuli euro. Mohli bychom dlouze polemizovat o tom, kdo tím získal, nicméně některé ceny na Slovensku jsou více, než západní, a samotní Slováci tak trochu bručí, když se jich na euro zeptáte. Rozhodně není důvod, proč se za ním hnát. Potěšilo, když bylo slyšeno následující:,, Sice máme euro, ale jsme o mnoho let za vámi a dohnat vás bude ještě dlouho trvat.´´

  Je období prvního adventu, takže v centru Žiliny probíhaly vánoční trhy. Ano, vánoční, žádná změna názvu, kterou v rámci své bezbřehé korektnosti například v Německu už přejmenovali tak, aby neuráželi své muslimy, a ve Švédsku a Francii už se snad ani nic podobného nepořádá. To náměstí v Žilině se obešlo bez jakýchkoliv zátarasů bránících nepřizpůsobivým nákladním vozidlům v nechtěnému zajetí mezi prodejní stánky, naopak množství dětí se přes den shromáždilo na místní malé ledové ploše a večer zase velký počet mladých veselících se lidí kolem okének, z nichž tekl punč i svařák proudem a různě voňavé dobrůtky pobízely k rozvoji obezity. Nutno konstatovat, že takovou koncentraci hezkých mladých štíhlých dívek a žen, také smějících se na první pohled bezstarostných skupinek by člověk v Praze těžko hledal. A nejen tam. Může li za to pod Tatrami existující podnebí, nebo jsou li k tomu jiné důvody, kdo ví. Je třeba ještě připomenout, že za dva dny nebyl viděn ani jeden muslimský imigrant, na rozdíl od Lyonu, Paříže a Prahy dokonce ani žebrák.

  Jisté je, že Slováci jsou vynikající ve vývozu svých problematických rodáků, takže nemusí řešit lumpárny Andreje Babiše a jeho budoucnost ve Strakovce, navíc se jim podařilo nyní udat do Čech i Magdu Vašáryovou, o čemž hovoří jako o majstrštyku. Jak sami říkají, v těchto případech se jim ulevilo, to i přesto, že tam dle slov místního občana zůstává pořád, cituji:,,plno velkých kokotov´´. Nevím, co to slovo v politické hantýrce může znamenat, ale jeho mávnutí rukou a zločinecké mrknutí při sdělení, že ten největší je aspoň v Praze v křesle premiéra, mi mnohé napovídá. Další zajímavostí bylo seznámení se v restauračním zařízení s rodilým ,,Východňárem´´ dlouho žijícím v Čechách, který je odborníkem přes výstavbu mostů a dálnic. Rozhovor zavedený k zvlněnému dálničnímu úseku před Ostravou mu přinesl úsměv do tváře s tím, že důvodem šlendriánu nebyla práce Eurovie, ale zájmy investora a později i snahy vyzískat ze situace nemalý kapitál tehdejší star na našem politickém nebi Vítkem Bártou. Důsledkem toho všeho je dálnice, po níž cestování připomíná jízdu na atrakci zvané lochnesska. Odborný popis situace zabral čas potřebný k vzájemnému pozvání na místní trnkovici a nečekané setkání přineslo plno dalších poznání.

  Samotná návštěva Žiliny měla důvod. Tím byl turnaj fotbalových patnáctiletých fotbalových nadějí. Přestože jsou Slováci věřící, vládla na místních sportovištích nekřesťanská zima. Na hřišti účastníka nejvyšší slovenské fotbalové soutěže se sešlo pět týmů, mezi nimi i pražská Slavie a plzeňská Viktorka, mimo místních dorazily po jednom týmu i z Polska a Běloruska. Zatímco Slávisté se s Plzeňáky střetávají v jedné soutěži a tuší, co od sebe mohou čekat, střetnutí s MŠK Žilinou bylo velmi zajímavým soubojem dvou odlišných stylů a i přes vydřené vítězství mladých Pražanů je třeba konstatovat, že slovenský fotbal má z čeho čerpat a hra MŠK má skutečně vysokou úroveň. Především taktická příprava, rychlost při práci s míčem a technická i fyzická vyspělost byly pro v Čechách excelentní Slavii i Viktorku opravdu tvrdým oříškem a pobídkou k zlepšení práce s mladými talenty. To utkání s Poláky bylo trochu tvrdší, než je zdrávo a k akci se dostala i sanitka. Bohužel tím byl i zkrácen pobyt autora v slovenském městě na Váhu.

  Nechme však fotbal odborníkům, těch máme skutečně dost, o čemž svědčí i situace v českém fotbalovém prostředí, a rozlučme se se Žilinou. Krásné malebné okolí, příjemní lidé, kterým rozumíte a oni vám, jídlo, které znáte a vzdálenost od domova, která není nijak katastrofální, to vše je Slovensko. Stále platí, že Slováci jsou nám nejbližší. To i přesto, že některé z nich moc rádi nemáme. To už je ale na jiný článek týkající se opět politiky spojené s kriminalitou. Nekažme si víkend.

J3.K