Expedice Asie a den odpočinku v Amristaru
Přechod hranic mezi Pákistánem a Indií byl poměrně dramatickým. Nikdo na nás nekřičel, ale přeci jenom se tyto dva státy v lásce nemají a tři maníci z Čech sem na motorkách nejezdí denně. Pokud jsme svorně uznali, že civilizace v horách Pákistánu za Evropou zaostává v plno atributech o pár století, pak jsme se překonáním hraniční linie dostali do oblastí ne nepodobné některým oblastem kolem Ústí nad Labem, Mostu a Chomutova. Vysvětlím.
Především se změnilo náboženství. Vepřové se dostalo zpět na jídelníček, na druhou stranu bylo všude přítomné hovězí v živé podobě. Kráva je v Indii posvátná, takže si tu dělá, co chce a nedej bože, abyste jí ublížili. Další změnou bylo obrovské množství lidí všude a jak asi správně tušíte, prapředci všech našich Dežů a Eržik pocházejí právě z Indie, A s tím vším je spojeno pár dalších úkazů, tedy neskutečný nepořádek, relativní hlučnost a potřeba velmi kořenit stravu, aby případný parazit ve Vašich střevech přišel o život. V Pákistánu jsme vše řešili neuvěřitelně vonící a sladkou cibulí, která na rozdíl od naší chutnala syrová a přitom nezapáchala ještě tři hodiny po jejím nakousnutí. Indie potřebovala silnější kalibr, takže jsme sháněli někoho, kdo nám vydláždí ústní dutinu.
Měli jsme za sebou těžké přejezdy hor, dvě nehody, opravy motorek, rozhodli jsme se tedy na přelomu března a dubna 1997 přibrzdit náš sprint Asií a zůstat jeden celý den a dvě noci na jednom místě. Tento luxus jsme si dopřáli poprvé a nelitovali. První noc jsme brzy ulehnuli, abychom další den věnovali relaxu. Amristar je velmi významné město, především zdejší chrám je světoznámý. Procházka na boso v jeho areálu volala sice po plísních mezi prsty, ale i tato nepříjemnost se nám vyhnula. Po celou cestu se nám dařilo se udržovat ve fyzické relativní hpohodě, jen Pavel byl trochu unavený, mně se naopak úspěšně hojilo koleno, které jsem si poškodil 14 dní před odjezdem při blbnutí na bobu na Friesovo boudách v Krkonoších. Na léčbu nebyl v Čechách čas.
K cestování po městě jsme zvolili nejdříve tuk tuk, tedy motorovou tříkolku, večer ale přišla na řadu rikša, jejíž majitel a pohonná jednotka zároveň nás pobavili. Ve chvíli, kdy jsme dosedli a měl se rozjet, prohnulo se jeho hubené tělíčko a kárka zůstala přišpendlená k zemi. Bylo nám ho líto, odlehčili jsme o jeden kus a i tak se mu moc nedařilo. Konečná dohoda ho však přišpendlila úplně. Usadili jsme ho na naše místo a takovou jízdu nezažil, provezli jsme ho městem, dostal pár mincí a všichni jsme se pobavili. Večer už přišel bez rikši a pěšky nám ukázal kus města, zašel na večeři i s námi a za naše, prostě fajn den plný legrace, poznání a odpočinku. Pozdě v noci jsme uložila svá těla do postele a další den nás čekala trasa do Dillí. To ale zase jindy…
J3.K
