Expedice Asie a trošku písku.
První noc v Íránu byla balzámem pro naše rozbolavělá těla, přeci jenom jsme najeli velké množství kilometrů v těžkých podmínkách. Konečně se potvrdila teorie o cestě na jih a tím i o stoupající teplotě a příslibu lepšího počasí. Sice jsme netušili, co nás čeká další den, ale konečně jsme uklidili nejteplejší zimní výbavu a venku zůstalo jen to, co se hodilo do příjemných 23°C
Ráno nás poprvé probudil klasický rituál, tím myslím zpěv jakéhosi věřícího ze špičky místní mešity. Ranní modlitba byla dostatečně hlučná. Bohužel s ní začal ramadán, takže všechna občerstvení byla zavřená a po přemlouvání jistého obchodníka jsme sehnali pouze kus ohořelého špízu z předchozího dne. Rozhodli jsme se tedy vyrazit, cílové město Kermán a před námi další porce náročné cesty.
Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by měly přijít komplikace. Íránské silnice byly vcelku pohodové, rozhodně lepší, než naše po zimě. Prvních 200km byla projížďka růžovým sadem, to do té doby, než se přiblížila poušť. U poslední benzínové pumpy jsme doplnili zásoby benzínu, před námi bylo dlouhých třista kilometrů ve společnosti písku bez možnosti doplnění paliva. Začalo pořádně foukat a příroda nám ukázala tvář, kterou Evropan nezná. Písečná bouře, která přišla, nás nejen překvapila, ale i naučila novým trikům. Jízda v náklonu podobném tomu, ve kterém se pohybuje Valentino Rossi při průjezdu zatáčkou na závodním okruhu, se střídalo s rychlým narovnáním při předjíždění pomalu jedoucího kamiónu. Všude přítomný písek, viditelnost maximálně 50 metrů.
Po ujetí cca 150 km jsme zastavili u rozbitého autobusu. Mechanici, kteří jej opravovali, nás pozvali dovnitř na čaj. To, co jsme viděli, nám vyrazilo dech. V té bouři měli sundanou hlavu z motoru, který byl nadále na svém místě, a chlapci pilníkem dělali výbrus válců. Tvrdili, že to určitě pojede a zároveň nás nepotěšili tím, že jsme teprve v půlce pouštní etapy a fouká až do konce. Nemýlili se. S posledními kapkami v nádržích jsme překonali zbytek písečné vánice, představa dolévání benzínu nás strašila, to by bylo něco, jako tekutý brusný papír. Naštěstí se podařilo a v dáli se objevilo vytoužené město Kermán i s hotelem, bohužel plným rakouských turistů (kde ti se tady vzali?). Tak, a o tom zase příště.
J3.K
