Expedice Asie – pořád Kvéta, i když mohlo být lépe
Minule jsme se rozloučili ve chvíli, kdy jsme objevili hotel v Kvétě. Byl téměř plný a my stále přemýšleli, kdo tuto budovu takto nazval. Alcatraz byl proti ní naprosto luxusní ubykací. Pokoj pro tři osoby byla místnost s rozloho 9 m2, umyvadélko velké jako jedna ruka a v rohu díra, jejíž funkce byla zjevná, ale použití nemyslitelné. Okno chybělo. O čistotě bych se tu nešířil. Nebýt únavy, odjeli bychom. Takto jsme zapomněli na evropský standart a překonali sami sebe.
Naše velbloudy, tedy motocykly, jsme pracně dovlekli co nejblíže ke dveřím do ,,apartmánu“. A usnuli, jako špalci. Ranní balení bylo bleskové a směr cesty jasný. Pryč odsud. Na chodbě jsme potkali první ženu v Pákistánu, respektive plno látky a jedny oči. Nic nás nemohlo zastavit, a tak honem na stroje a ven z města. Došlo však k avizované změně ve vedení v čele výpravy, z kterého jsem byl odejit z důvodu mé údajně rychlé jízdy. Nerad jsem se zařadil na chvost.
Pákistánský venkov je pastevectví, plno volně pobíhajících koz a psů. Vodič výpravy musí mít oči všude. Což milý Bobr neměl. V poklidné stokilometrové rychlosti při střetu s pasteveckým psem přelétl řídítka a Pavel je oba minul o milimetry. Já v poklidu zastavil, sesbíral kamaráda a začal zjišťovat škody. Pes to měl za sebou, což místní honáky vůbec nevzrušovalo a potichu zmizeli. Pavel měl šok a Bobr se těžce zvednul a hrnul se k motorce. Ta po psovi dopadla nejhůře. Plasty až na štít vydržely díky padacím rámům, motor, nádrž netknuté, takže to odnesly vidlice. Což byl zásadní problém. Nezbývalo nic jiného, než se pokorně a pomalinku vrátit pár kilometrů zpět do Kvéty, zaťukat na hotel a začít řešit problém, který vznikl.
Demontáž vidlice nebyl problém, srovnáním brýlí držících vidlice jsme zjistili, že je ohnutá jedna z trubek. Bobr je kovář, chtěl tedy hledat kovárnu. Pavel je vynikající mechanik, byl na prášky. Zvyklý na jemnou techniku byl v koncích. I v Praze to viděl jako problém na týden. Já se začal shánět po dlouhé trubce dostatečné pevnosti a správného průměru, která měla posloužit jako páka. Nevím už, odkud jsem ji po hodině přitáhnul, jisté je, že nám celá oprava zabrala zbytek dne a když jsme večer uléhali do smrdutých postelí, byly stroje připravené na ráno v plně provozuschopném stavu. Ten hotel byl trest. A další den následoval další. No říkal jsem, že poslat mne dozadu nebyl dobrý nápad. Pokud Vás zajímá, co se stalo, tak zase v dalším pokračování…
J3.K
