Finanční kriminalita ve státní podobě
www.inadhled.cz Další návrat do historie, tentokráte do roku 2014. Od té doby se státní diktatura ještě zvýšila....... Je něco zvláštního v státě českém. Finanční úřady nekompromisně kontrolují vybrané společnosti, ví, že pokaždé musí něco najít a jsou dle toho také hodnoceni. I když odměny jsou relativně úsměvné, postavily automaticky každý kontrolovaný subjekt mimo zákon. Nebo aspoň do pozice, že vše v pořádku není. Chování finančních úřadů jsou často přehlídkou zvůle. Na druhou stranu je třeba říci, že není téměř v silách ve společnostech sladit potřeby účetních a zbytku pracovníků tak, aby vše bylo dokonalé. Takže živnostníci a podnikatelské subjekty prostě vědí, že každá návštěva Fú může pěkně otrávit, ne li občas zlikvidovat.
Skutečná a zásadní finanční kriminalita se však děje naprosto jinde. Pod rouškou státní moci se dějí věci, které by i ty nejsilnější koncerny často přivedly k bankrotu. Jde o tak průkazné mrhání prostředky, že nemůže být nic snazšího, než viníka potrestat. Ve státním sektoru existuje jasné pracovní zařazení, platový žebříček, podpis pod jakoukoliv smlouvou ukáže prstem na úředníka, který je zodpovědný. Platí všude stejný metr?
Na ministerstvu financí se ve skladu našlo 150 nových a nepoužitých notebooků, pan Bakala získal s vládním souhlasem s akciemi dolů tisíce bytů, jiný pán, tentokráte Tvrdík, přivedl na mizinu ČSA, tunel Blanka je obří tunel na lidi, ve kterém má prsty plno lidí z magistrátu, Opencard, Dopravní podnik, PromoPro, křišťálově čistý Gross, předražené Pandury, nefungující vojenská letadla, solární elektrárny, těch kauz je tolik, navíc v plno z nich figurují stejní lidé. Vždy se vše zahrne pod koberec, přestože je jasné, že za každou z těchto záležitostí někdo stojí, je za ni zodpovědný. Někdo musel odsouhlasit uskutečnění kontraktu, zakázky, a pokud se něco nepodařilo, něco bylo zjevně špatně, předražené nebo nedostatečně ošetřené, zodpovědný člověk musí být potrestán. A pokud se nenajde, musí za to být perzekuován ten, kdo danému úřadu velí. A to i zpětně, pokud se na problém přijde dodatečně.
Každé ministerstvo si samo vybírá své poradce, platí jim nemalé částky, stejně to dělají radnice ve velkých městech. Pokud tento placený konzultant dá doporučení, je jedním z odpovědných, ale hlavní váha rozhodnutí leží na tom, kdo si jej vybral. Takže ten by měl být veden k zodpovědnosti. Nejdříve finančně, v případu vyšší škody, než by byl schopen uhradit, měl by trestně právní řád brát jeho nevhodné spravování státního majetku jako krádež. Pokud by se toto podařilo zakotvit do našich zákonů, práce elitních státních úředníků by se dostala na úplně jinou úroveň, zodpovědnost by dostala přednost před hamižností.
Výše uvedené případy mají jednoznačně své strůjce. Například notebooky musel někdo objednat a někdo je měl rozdat. A obojí musel někdo navrhnout a schválit. Takže tu máme maximálně čtyři lidi, kteří jsou zodpovědní. U Pandurů jde o mnohem více peněz, ministr obrany je jednoznačně vinen. Je jedno, že měl tým, který na zakázce pracoval. Užíval výhody ministerského postu, ten tým si vybral on sám, a pokud byl podveden z vlastního týmu, doplatil by pouze na svůj špatný výběr.
Tunel Blanka je dalším případem, kdy byly rozdány kompetence, je jasné, kdo za nimi stojí, nelze li to rozšifrovat, jde o natolik velkou investiční akci, že je pod ní podepsán primátor a nejužší vedení radnice. Jde opět o elitní politiky, jejichž působením se došlo k obrovským škodám. Soukromá firma získala profit z toho, že jsou úředníci buď nenažraní, nebo líní něco řešit, případně jsou ve své funkci pouze z důvodu výhry své strany ve volbách a výše jejich odbornosti je na nule a nepřísluší jim rozhodovat o miliardových obratech. Pokud si to přesto troufnou, převzali zodpovědnost a měli by uhradit rozdíl mezi reálnými náklady a předraženým vyúčtováním.. Ten, který tomu velí, opět tu největší míru, zbytek by se měl rozložit mezi ty, kteří mu posouzení a schválení akce připravili. I na ně by měl umět ukázat, dostali jej přeci do střetu se zákonem, po němž následuje potrestání.
Ve chvíli, kdy by náš právní systém začal správně fungovat, zůstali by pravděpodobně v politice jen ti, kteří by mohli být přínosem pro stát. Zatím je parlament plný kecalů, policie koná pro blaho svých chlebodárců poměrně dost a politické kauzy v symbióze se státními zastupitelstvy téměř nevidí. Kde nejsou trestní oznámení, není koho stíhat. A kde jsou, řeší se citlivě dle politické objednávky. Jen ti ultanešikovní a možná příliš arogantní padnou do sítě, ale vše ostatní jede dále. Daňový poplatník pláče, finanční úřady řádí, ale největší ztráty vznikají tam, kde by měl být největší pořádek. A co je nejhorší, ten je udržován záměrně. Politická smetánka už rozkradla mnohé, ale nevěřte tomu, že ještě dost nezbylo. Oni totiž dokážou vyšťourat zlatý valoun i ze sebemenší skulinky.
J3.K
