Frankfurtské zastavení…..

   Cestou Vás čeká na německých dálnicích pár úseků, které jsou rekonstruovány s pravou germánskou dokonalostí a až budou hotové, zkrátí se nejen cesta, ale i riziko občasných stau, neboli kolon stojících automobilů. I přesto je pohoda Německem cestovat, máte li aspoň trochu rychlé a pohodlné auto a nejedete li zrovna na trakaři typu Daewo Matiz. Na rovných úsecích rychlost 250 km/hod pak není žádný problém.

  Samotné město místy připomíná Manhattan v menším měřítku. Množství výškových a tvarem originálních budov Vás překvapí. Hlavní ulice jsou stále plné aut a máte li štěstí a je hezky, zjistíte, že se Němci umí ještě radovat ze života.  Potkáte plno sportovních aut a kabrioletů. Můžete však jet i metrem, což ztrácí poezii poznání. Objevíte i zátiší, které připomíná místo shledání s Marťany, ale jde pouze o místní Kavčí hory ve větším.

  Ubytování v době některého z veletrhů můžete aspoň v okolí výstaviště hledat hůře. Rozhodně nenajdete takové množství malých penzionů, jako třeba u nás. A máte li vyloženě smůlu, narazíte na korejskou restauraci s ubytováním, které Vás vrátí o 30 let zpět a do zimních měsíců. Nebudete věřit, že jste v Německu. Pozitivem je však obsluha při příjemné večeři v podobě půvabné a hovorné Asiatky. A když se trošku skamarádíte, dostanete ukázku skutečné korejské kuchyně, jen si připravte telefonní číslo na místní hasiče. Pár soust spolehlivě zabije případnou tasemnici ve Vašem zažívacím traktu a šířící se požár ve střevech je třeba eliminovat.  

  Další zajímavostí je opět jídlo. Autor článku byl na velikém sportovním turnaji dětí ve věku od 5ti do 14ti let. Pokud se ptáte, co pořadatel připravil za stravu, budete překvapeni. Šlo o tři druhy klobás s houskou a k zapití dva druhy coly, pro rodiče pivo. U vedlejšího článku poté brambůrky. Pokud jste v šoku, nedivím se. Poradci přes stravu si právě ukroutili hlavy.

  Nelze se nevrátit k rychlostem na dálnici. Nejzatáčkovitějším úsekem je část mezi Rozvadovem a Norimberkem. Ani tankodrom zvaný D1 není tak zakroucený. Přesto se u sousedů jezdí v těchto místech bez omezení a bouraček rychlostí hodně přes 200km/hod  a navíc vidíte převážně české spz. Takže i Češi umí jezdit rychle. Nevím, proč se naši odborníci vymlouvají na konstrukční rychlost našich dálnic. Spíše by se mělo poukazovat na šlendrián při jejich výstavbě a zabránit jeho opakování.

  Těchto pár řádek vzniklo během více, jak dvouapůlhodinového stání v koloně u Rokycan. Také se tu rekonstruuje, ale nikde není vidět žádná technika ani dělník. Na stejně dlouhém úseku u našich západních sousedů stálo kolem třiceti bagrů a nakladačů, nákladní auta nešlo spočítat a v sobotu bylo kompletně vše v akci. Zato ztraceného času za Plzní bylo v daném místě příliš mnoho Cesta z Plzně do Berouna tak časově zabrala více, jak polovinu cesty z Frankfurtu do Prahy. Opět česká specialita a přístup. Už se zase těším do Německa, jen si dopředu seženu hotel. Diví se někdo?

J3.K