Graffiti je umění?

  Problém s rádoby pouličními umělci držících v ruce sprej s barvou je celosvětový. Ani tolik pořádkumilovní Švýcaři se neubrání jejich výtvorům. Naše země není výjimkou. Na graffiti narazíte kdekoliv. Co to tedy je ve skutečnosti? Nakoukneme do encyklopedie.

  Graffiti je v obecném smyslu druh výtvarného projevu pracující ve veřejném prostoru technikou nanášení barev, často ve formě spreje nebo fixy, případně škrábání, leptání. Vychází z původního řeckého slovesa γραφειν (grafein), psát. Graffiti se stalo jedním z původních pilířů kultury Hip hopu, označované za kulturu protestu. Graffiti lze bez zřetele na Hip hop vnímat jako městský folklór ulice. V pozdější době je obohaceno o další techniky vyjadřování a stává se streetartem, příp. mural artem.

  Tolik definice. Jaká je však skutečnost. Většině lidí je hip hop celkem ukradený. Část mládeže jej považuje za svůj styl, podle toho se oblékají, vybírají repertoár hudby k poslechu a tanci. Až posud celkem v pořádku. Pokud tím nikoho neotravují, nepoškozují, nic se neděje. Každá doba měla svůj trend v muzice, chování i odívání, mladí vždy nějak protestovali proti starým pořádkům Bohužel dalším průvodním jevem hip hopu se stalo ničení cizího majetku. V různých podobách.

  Občas máme možnost vidět nějakou zeď, která prošla rukama nějakého umělce vyznávajícího streetart. Může se i stát, že obrazy jím vytvořené lahodí oku, to tehdy, zapadají li do prostředí, nebo byly li tvořeny na místu přímo k tomu stvořeném. Je třeba přiznat, že ti opravdu nejlepší dokážou vytvořit relativně krásné věci a jde opravdu o kumšt. Bohužel, většina těch ostatních jsou pouze vandalové nejhrubšího zrna.

  Představte si úplně nový drahý plot z tvárnic, právě instalovaná garážová vrata, nebo nedávno rekonstruovanou fasádu činžovního domu. Přesně to jsou místa, která si dotyčný blb vybere k svému podpisu.  Koupi si sprej s kontrastní barvou a jakýmsi klikyhákem potvrdí svou existenci v blízkosti vybraného objektu. Někdy je ochoten vylézt přes různé překážky poměrně vysoko, vždy mu jde o to, aby všichni viděli, co dokázal a tím zároveň napáchal dostatečnou škodu. Čím větší je, tím větší má radost. Trochu to připomíná sebeukájení. Bohužel, k jednomu pitomcovi se přidá často druhý a další, tím je devastace dokonána. Nevyhýbají se ani vagónům metra, vlakům, kde mohou škodit, škodí.

  Kulturou protestu lze nazvat to, o čem víte, proti čemu dotyčný protestuje. To se většinou nedozvíte. Vzpomínám si na případ, kdy se jeden podobně postižený jedinec podepsal na celou Vinohradskou ulici a pokračoval na Černokosteleckou (pro mimopražské, jde o ulice na rozhraní Prahy 2 a 10). Postupně zlikvidoval fasádu cca čtyřiceti domů. Až jednoho dne si při svém pouličním umění vybral jistý pneuservis. Což byla chyba, jeho majitel se nesmířil s nutností opravy a rozhodl se najít dotyčného lumpa. Ten nejenže nebyl úplně neznámý, ale navíc neuměl být neviditelný. Důsledkem toho byly nucené práce na opravě poškozené nemovitosti a poté ještě zlomení neposedné ruky držící většinou při pouliční tvorbě sprej, k tomu se přichomýtla i druhá, asi omylem. Ano, je to brutální, nicméně od té doby se už nikdo na omítky domů nepodepisoval.

  Možná právě toto je cesta, kterou bychom se tohoto neřádu zbavili. Oprava škody a následný ne nepatrný trest pro každého, kdo je chycen. V době totální kontroly ulic kamerovým systémem by při troše snahy byla určitě slušná úspěšnost, zároveň by se ospravedlnila existence městských strážníků, kteří většinou jen bloumají po ulici s lístečky končícími za stěrači. Ony ty škody jdou totiž do milionů a některé firmy na likvidaci následků založily svou živnost. Co myslíte? Nejsme někdy až moc tolerantní?

J3.K