Haškův vlastní gól?

  Přestože do prezidentské výměny je ještě daleko, už nyní se nám rýsuje pár chtivých uchazečů. Jestliže při posledních volbách do úřadu poskytující možnost obývat Pražský hrad a mít k dispozici zámek v Lánech zvítězil starý lišák Miloš Zeman nad převážně výrazně prounijně a probruselsky smýšlející ekipou sluníčkářů, tedy s výjimkou muzikanta Petra Hanniga a pana Hynka, pak i tentokrát se do předvolebního boje hlásí stejně ladění uchazeči.

  Víceméně jistí jsou už tři. Na scénu se vrací aktivista a senátor Hilšer, u něhož lze jen těžko pochopit, kde přišel k lékařskému titulu, tedy pokud vnímáte jeho zálibu v exhibicích s vlajkou EU, pomalovaném polonahém těle a výkřicích do tmy. Přesto to dotáhnul do Senátu ČR, kde se ostatně uchytili i další dva jeho spolukandidáti z posledních voleb diplomat Fischer a proslulý stahovač králíků a akademik Jiří Drahoš. U těchto probruselských ,,sluníček‘‘ lze jen doufat, že se dalších bojů o Hrad vzdají, svou chvilku slávy mají za sebou a na teplém místečku se jim uhnízdit již podařilo. I když u Drahoše si nemůžeme být ničím jisti, touha dostat se ještě na výslunní je prostě silnější a jeho manželka by tak ráda spoluusedla na český pomyslný trůn. Takže Drahoš bývá viděn všude, kam se dá vylézt a propagovat Evropskou unii, migraci a nově ekologii. Kdyby mu k popularitě a k dosažení vytouženého postu posloužilo posezení na rotoru větrné elektrárny, seděl by tam. To i přes drahou a pompézní minulou kampaň, kterou prohrál s mužem s rozporuplnou minulostí, kterému opozice vyčítá i to, že se kdysi narodil. To už vyžaduje skutečně velkou neschopnost, uvědomíme li si míru finanční, mediální, politické a umělecké podpory, které se Drahošovi dostalo.

  Dalším horkým zbožím na trhu s kandidáty na hlavu státu se stal sebevědomý generál s praxí v generálním štábu NATO Petr Pavel. Tento na první pohled charismatický voják má za sebou naštěstí kompromitující minulost z doby, kdy v Československé lidové armádě nebylo možné bez rudé knížky budovat úspěšně kariéru a nad vojáky seřazenými na buzeráku znělo: ,,Zdar soudruzi‘‘.  Ke každému útvaru patřilo několik kvalitně připravených politruků a Západní okruh byl kdykoliv připraven hájit zájmy Komunistické strany Československa.  Generál Pavel to už tenkrát dotáhnul daleko, když se po tzv. Sametové revoluci stal náčelníkem Generálního štábu a nejvyšším českým vojenským hodnostářem.

  Je s podivem, jak snadno převlékl uniformu celebrity Varšavské smlouvy podpořenou dostatečně pádnou výchovou kvalitního komunistického kádru a oblékl jinou zaručující mu místo mezi elitními veliteli bývalého nepřítele NATO. I díky podpoře Miloše Zemana, proti němuž vystupuje, se stal předsedou vojenského výboru NATO, a tím i de facto druhým nejvyšším činitelem této organizace. Po ukončení mise se rozhodl kandidovat na post prezidenta republiky. Loajalitu ke Komunistické straně vyměnil za až fanatickou náklonnost k bruselským praktikám a jeho potřeba nadále rozvíjet naši závislost na Evropské unii, čtěte podvolit se jejímu velení, je více než zjevná. K jeho životopisu lze ještě říct, že mimo kariérního postupu mu je dáváno k dobru především to, že se aktivně nezapojil do potlačování listopadových událostí v roce 1989. Možná to ale bylo pouze proto, že jeho nadřízení mu v té době k tomu nedali rozkaz.

  Posledním o prezidentský úřad se hlásícím kandidátem je bývalá hokejová megastar a nepříliš úspěšný majitel značky sportovního oblečení, sám velký Dominátor, brankář Dominik Hašek. Tento bývalý sportovec byl u našeho naganského zlata a už tenkrát ho při provolávání slávy úspěchem, a nejen jím opilí fanoušci vyzývali k cestě na Hrad. To poté samozřejmě říkali ještě pár dalším sportovcům, ale Hašek si to vzal za své a rozhodl se to zkusit. A aby snížil své šance, přidal se na stejnou stranu, na které už je Pavel, Hilšer a byl tam i Drahoš. Takže zcela nedávno projevil svůj obdiv k slovenské krásce Čaputové sedíci nad Dunajem a vládnoucí bratrům Slovákům. Dobrá, o jejím půvabu můžeme polemizovat, ale o tom, že jde o politickou rychlokvašku z farmy amerického miliardáře Söröse není pochyb. Sám se k tomu hlásí a po zvolení Čaputové se rozplýval radostí, jak se mu podařilo do vedení další země implantovat dalšího svého člověka. Ostatně stejnou radost mu udělal už náš zbožtělý exprezident Václav Havel.

   Dominátor Hašek se tak přidal na stranu, kterou na naší politické scéně reprezentuje především Top09. Skoro se až chce říct, že je s podivem, jak procentuálně málo zastoupená strana v Parlamentu ČR a Senátu ČR a vedená idealistkou bez trošky politické obratnosti Adamovou Pekarovou dokáže produkovat takové množství uchazečů o pomyslný trůn. Hašek nelenil a samozřejmě pěje ódu i na expředsedu strany Miroslava Kalouska. Otázkou zůstává, jestli právě toto není pořádný vlastňák do své brány. V zahraniční politice preferuje, jak jinak, těsné sepjetí s EU a vzhlíží k sousednímu Německu. Při sledování sociálních sítí mu to může u části idealistů být přičteno k dobru, realisté však tuší, že tudy cesta nevede. A k tomu obchoduje s energetickými drinky, nějak živit se musí.

  Takže tři jasné probruselské neomarxisticky uvažující kandidáty bychom tu měli. Pokud Vám chybí nějaký kandidát pravice či euroskeptik, máte vcelku postřeh. Skutečně se zatím neobjevil nikdo, kdo by s opačným, a ne tak probruselským zaměřením, o Hrad s předstihem začal bojovat. Je to vcelku logické, čím později vstoupí do klinče s výše uvedenými kandidáty podporovanými posthavlovskými médii a manipulátory z Demobloku, případně Pirátskou stranou, tím kratší dobu bude vystaven dehonestaci a šťourání ve vlastním životu a soukromí. Takový člověk se bude muset obrnit trpělivostí a zároveň se připravit na nenávist ze strany jak médií, tak i politiků, Kavárny a aktivistů z Milionu chvilek. Nečeká ho tedy na rozdíl od liberálních uchazečů procházka růžovým sadem. Otázkou tedy zůstává, najde li se tak odvážný člověk, jehož kariéra může v důsledku tohoto trvat pouze takovou dobu, jakou potřeboval pilot kamikadze ke své cestě na onen svět. Už jen ochota vzepřít se všem obtížím, které přijdou ze strany těch, kteří budou stát za pány Hilšerem, Haškem či Pavlem bude oceněna potleskem. Ale kdo by tou nadějí mohl skutečně být?

Jindřich Kulhavý