Havel zval dalajlámu, my Cichaunoskou

  Svjatlana Cichaunouská je klasickým produktem farmy vlastněné miliardářem Sorosem. Zatímco z Lukašenka je vytvářen obraz diktátora, Cichaunouska má představovat ideál demokracie, ovšem v eurounijním či americkém pojetí. A o tom víme, že má ke skutečné demokracii mnohem dále než jak se pouze tváří. Copak může země, která vyprodukovala Fauciho, Gatese, či kterou svým způsobem reprezentuje právě Soros, být svobodná a zároveň vzorem pro kohokoliv na světě? Nebo mají právo německá politička vzešlá z komunistických tradic Merkelová či její souputnice ve funkcích a momentálně zastávající tu nejvyšší v EU Leyenová mluvit do vnitrostátních záležitostí svrchovaného Běloruska? Nikoliv. Do situace v Bělorusku se vměšuje kdekdo včetně našeho politického neziskového sektoru v čele s Člověkem v tísni, který byl ostatně zařazen na seznam nepřátelských organizací v této zemi.

  Lukašenko vyhrál i poslední prezidentské volby, to i přes zahraniční podporu Cichaunouské. Ustál tlaky, koriguje nepokoje a svým způsobem chrání Bělorusko před Evropskou unií. Odmítl se se svou zemí účastnit celosvětové covidové hysterie a světe div se, nijak zvlášť se obyvatelstva tento vir nedotknul, a i díky tomu nevznikl stejně obří dluh jako u nás. Postavit se covidové mafii a nepřijmout obří úplatek vyžadovalo hrdost a odvahu. Jistě, urřité autoritářství režimu nelze přehlédnout, nicméně zrovna o něm musí Němci držet …. být zticha. Připomeňme si tažení německého ministra zahraničí  Heiko Maase proti Polsku a Maďarsku týkajícího se mimo jiné rozdílného pohledu na právní stát či snahu EU zbavit se nepohodlného prezidenta Maďarska Orbána v blížících se parlamentních volbách u našeho partnera z Visegrádské čtyřky. Ostatně jsou to právě Poláci a Maďaři, kdo ještě jako jediní dokážou rebelovat vůči Bruselu a zůstat hrdými. To naše politická reprezentace nás už zaprodala. Pokud Brusel a Berlín nejsou autoritou nasmrádlá města, pak Minsk na tom opravdu není hůře. Chování se k opozici, v německém případu k AfD, je také přehlídkou násilí, šikany a nenávisti, takže kdo tu má poté nárok dehonestovat vedení svrchované země?

  Cichaunouská si v České republice užívá pozici celebrity a samozřejmě je vítaným hostem proliberálních levicových sil. Nelze se divit potlesku senátorů vedených ,,Taiwancem“ Vystrčilem, který se na její počest přes noc doma halí do běloruské vlajky. Trochu s podivem je přijetí této paní na Hradu a předsedou vlády, protože funkčně není nijak významnou osobností. Oficiálně tedy být přijata neměla, dostává se jí však poct hodných zvoleného prezidenta. Tím není a trochu připomíná Havla v tom, že je předpřipravována na kooptaci do pozice šéfa Běloruska, pokud by se podařilo do konce dotáhnout EU financovaným pučem v Minsku. U nás to Sorosovi s Havlem vyšlo, Lukašenko je ale mladší než Soros a má šanci ho přežít ve své funkci. Když už jsme vzpomněli na Havla, ten stejně vřele vítal dalajlámu, čímž si vysloužil jisté nepřátelství Číny. Politika má své zákonitosti a rozlišuje přátelská setkání a oficiální návštěvy. Ta stávající je tedy naprosto nevhodná a jen eskaluje rozkol mezi námi a přítelem Běloruska Ruskem. Navíc i přes snahu EU paralyzovat ekonomiku Běloruska sankcemi děláme opět dvorního šaška.  Opět jsme papežštější než papež sám. A samozřejmě se bude opakovat to, co s Ruskem. Náš obchod s těmito zeměmi padá a na naše místo nastupují byznysmeni z partnerských zemí z EU. Jen proto, aby se třeba Vystrčil mohl bouchat do hrudi a dělat ze sebe demokrata.

  Cichaunouská prezidentkou Běloruska snad nikdy nebude a za pár let po ní neštěkne ani pes. Je to stejně umělá ikona, jakou je třeba Greta. Byly vytaženy výtahem nahoru, použity a později zmuchlány a odhozeny. To, co předvádí naše politická reprezentace, je jen ukázkou podlézání liberálním vládcům Evropy a politická neschopnost a naivita. Jistě, Bělorusové si své místo na světové mapě hledají, i u nich se společnost tříští a plno jich vidí Evropskou unii a Spojené státy jako bezpečný přístav. Jak hluboce se mýlí. Možná jednou pochopí, že zůstat sami sebou a bez vměšování zahraničí byla i přes jisté nedostatky cesta vedoucí k suverenitě. V době, kdy se tady bude hroutit eurozóna, nikdo nebudeme nic vlastnit a elektřina bude na příděl, budou jezdit v autech se spalovacími motory, svítit el. proudem z uhelných elektráren a bydlet ve svém. Možná by stálo za to se v Bělorusku podívat po nějaké nemovitosti. Jen tak, pro jistotu.

Jindřich Kulhavý