Hra na city pokračuje

 Nálada spojená s blížícím se Štědrým večerem přináší jisté citové zatížení. Někdo je více sentimentální, jinému se stýská po těch, kteří z jeho života odešli, další se těší na ty, co do něj právě vstoupili. A vůbec nejkrásnější okamžiky přichází ve chvíli, kdy pod rozzářeným stromečkem vidíte děti, jejichž oči při rozbalování dárků svítí štěstím do dáli. Jsou to okamžiky, které ničím nezaplatíš, nenahradíš a patří k těm nejkrásnějším, které lze v roce zažít. Být obdarovaným pak není nikdy tak krásné, jako se stát nositelem radosti a úsměvů při rozdávání důkazů o tom, jak moc jste na své blízké mysleli. Kdy jindy by měli být členové rodin tak semknutí než právě o Vánocích.

  Jedinou skutečnou obětí Vánoc se tak stává kapr. Přestože existuje několik iniciativ aktivistů chránících život nebohé ryby, je třeba si uvědomit, že člověk je pracovitý všežravec a štědrovečerní pokrm si poctivě pěstuje. Kdybychom měli slitování se vším, co nám chutná, nejedli bychom nic, co kdy bylo živé, zároveň by bylo na místě si uvědomit, že i rostliny jsou vnímající organismus. Takže…bychom umřeli vzápětí hlady. Dokonce i mořské řasy mají šanci dlouhou evolucí postoupit v žebříčku IQ, neboť i ony jsou jistým stupněm vývoje života. Ten nějak totiž začal, prošel vývojem, aby prozatím dosadil na pomyslný vrchol právě člověka. ¨

  Ptáte li se, kam míříme spojením kapra, člověka a vánočního rozpoložení, pak se to konečně dozvíte. Předvánoční melancholie se snaží využít k probuzení pocitu solidarity plno neziskových organizací. V době určitého blahobytu, kterou se Vánoce díky mohutným přípravám a nákupům mohou zdát, na nás míří dopisy motivující nás k zasílání peněz různým charitám. Každoročně tak ve schránce objevíte složenky, kterými můžete přispět na provoz Fondu ohrožených dětí, Lékařů bez hranic či Člověka v tísni. Nejsou však oslovováni pouze jednotlivci, u kterých je s podivem, jak k jejich údajům neziskovky přišly, ale i velké společnosti, pro které je tradicí peněžité dary právě těm největším neziskovým organizacím tak nějak automaticky zasílat. Vylepšují tak rozpočty někomu, kdo je ve finále spíše škůdcem, než charitativní společností.

  Celoplošně vysílaná radiová stanice Evropa2 letos před Vánocemi ve spolupráci s politickou neziskovou organizací Člověk v tísni připravila akci vedoucí k prodeji poukazů v hodnotě 150 Kč, po jejichž zakoupení můžete přispět na rozvoj rybníkářství v zapadlých krajích Demokratické republiky Kongo v Africe. Tamní hladovějící Afričané tak prý dostanou možnost rozšířit své znalosti o pěstování ryb a Člověk v tísni tím pomůže překonat místní hladovění. Jak krásně to zní. Je až s podivem, že i tak oblíbená stanice, kterou především ráno poslouchá velká část Čechů, může skočit na špek. Tím nikdo neříká, že kdesi v Kongu nelze pěstovat ryby, nicméně pojďme se nad tím více zamyslet.

  Člověk v tísni disponuje zdaleka nejvyšším rozpočtem, který u nás neziskovky mají. Jedná se minimálně o částku v řádu jednotek miliard. Přesná výše je tajemstvím, protože pramenů, z nichž čerpá parta kolem Šimona Pánka, je více, a ne všechny jsou v pořádku. Finance přitékají ze státního rozpočtu, různých sbírek a ze zahraničí od dárců, o jejichž kvalitách a záměrech lze především pochybovat. To proto, že z kdysi charitativní organizace se stala politická chobotnice skrývající se za dobrosrdečnou tváří. Abychom plně pochopili skutečnou činnost této skupiny, stačí si uvědomit, že její zaměstnanci stojí za sledováním ,,nevhodných´´ příspěvků na sociálních sítích a následném jejich nahlašování, chapadla pronikla do politického dění a momentálně dochází k propagaci Milionu chvilek pro demokracii. Déle Člověk v tísni patří k nejhlasitějším propagátorům migrace, ve školách prosazuje multikulturní společnost, na čemž úzce spolupracuje s pašeráky lidí z Lékařů bez hranic.

  Předvánoční hra na city, při které se v propagaci na Evropě2 tvrdí, že 100% z vybraných peněz půjde na rozvoj rybníkářství v Kongu, je pouze další ukázkou toho, jak už tak nepřiměřeně velký rozpočet neziskovky navýšit. Bylo by velmi zajímavé dostat se k finanční zprávě o hospodaření organizace. Režie na samotnou existenci podobných společností bývá totiž vysoká, což se netýká pouze platů a pronájmů za kanceláře, ale těch výdajových položek jdoucích mimo oficiální charitativní činnost bývá mnohem více. Dá se tedy očekávat, že z vybraných prostředků skončí i při sebevětších slibech někdy v černé díře vytvořené strukturou této firmy velká část příjmů. Přitom kdyby šlo skutečně o stavbu rybníků v Kongu, z mohutného rozpočtu a při přiložení vlastních rukou k dílu by zaměstnanci neziskovky těch louží vybudovali několik. Jenže, kdo se bude trmácet kontrolovat, jak kdesi v Africe pokračuje rozvoj rybníkářství? Možná, že jde o ideální odklon daní a pračku peněz ve velkém, ale věřit tomu, že si výše uvedený poukaz koupí půlka republiky a v Kongu vznikne rybník schopný nakrmit dostatek Afričanů, je přeci jenom naivní představa. Zajímavější by bylo vysledovat skutečné toky peněz, než naivně přispívat na již tak velkou a zneužívanou hromadu. Navíc...60% světové těžby kobaltu pochází z Konga. Bohatnou na tom výrobci akumulátorů do mobilů i automobilů. Těží ho většinou děti. Je třeba se ptát, jak je možné, že je v Kongu chudoba. Kam se ztrácí ty zisky?

  Pomáhat blízkým i neznámým je krásným vánočním zvykem. Kdysi byly populární stromy přání, pod které bylo možné zakoupit dárek reálným a žijícím dětem. Vybrali jste si přání, koupili dárek a doufali, že doputuje do dětského domova. Možností je však víc. Potřebných lidí je o nás mnoho a je logické, že je mnohem lepší a efektivnější podpořit napřímo ty, jejichž existence je podložená fakty, jejich skutečnými problémy a vděčností za to, že jste jim pomohli. Záběry, které ukazují Afričana obdarovaného kozou či kaprem se dají natočit za pár korun. Ale realitu nikdy nezjistíte. Řada z nás už má k parazitujícím neziskovkám stejný vztah jako ke šmejdům okrádajícím důchodce. A zdá se, že oprávněně. Spojení Evropy2 a Člověka v tísni bohužel některé z nás přinutí stanici přeladit. Berme to tak, že moderátoři dělají svou práci, jsou za ni placeni. Vedení se holt dohodlo s jiným vedením. Na nás je především to, jak rozlišit zlo od charity. A většina z toho, co dělá Člověk v tísni k ní má daleko.

J3.K