Iluze a jejich následky
www.inadhled.cz Celoevropská krize spojená s migrací se dostává do další fáze. Ti, kteří halasně vykřikovali, že vítají nové osídlence ve svých zemích, se dostali do větších problémů, než si vůbec dokážou připustit. Ať už je to liberální Švédsko, tak i hlava přesunu celých národů Německo. Oficiální propaganda o tom mlčí, ale ve skutečnosti se množí násilnosti na původním obyvatelstvu, hoří připravované ubytovny a nároky těch, kteří přišli, se zvětšují.
Informace, ke kterým se nynější běženci dostávali ve svých rodných zemích, byly podobné, jaké jsme měli kdysi o USA a Západní Evropě. I my jsme si za komunismu mysleli, že za naší západní hranicí je vše úplně jinak a pečený holub se běžně pohybuje vzduchem a jen čeká, na který talíř přistane. S rozmachem a rozvojem telekomunikační techniky se pomyslné nůžky mezi realitou a tím, co je možné vidět v televizi, ještě více rozevřeli. Satelitní přenos signálu zásobuje celý svět mnoha programy a je třeba si uvědomit, na co vše se dá podívat.
S puštěním přístroje si máte možnost vybrat z desítek žánrů. Někoho zajímají filmy, jiné příroda, dokumenty, seriály a zpravodajství. Především filmová a seriálová tvorba dává naprosto zkreslené informace o životě. Žádný z tvůrců nepopisuje obyčejný život běžného občana. Každé dílo má svého hrdinu, ten se dostává do situací, ve kterých vyniká jeho statečnost, síla, rozum či odvaha. Seriály se pro změnu točí kolem krásných lidí pracujících v atraktivním prostředí plném peněz. Z obrazovky vnímá divák jistý luxus, jehož znakem jsou často auta z německé produkce. Krásně ženy a úspěšní muži už jen doplňují zdání pohodového života, který připomíná pro některé z možných konzumentů televizní zábavy ráj. Přidáme li k tomu reklamy plné nejlepšího zboží a úvěrů, které vše vyřeší, nelze se divit, že v zemích, kde tak, jako v reklamách, dobře není, se lidé rozhodnou zvednout kotvy a odejít. Zvláště tehdy, když jsou hlavou nejvysněnějšího státu utvrzováni v tom, že bude postaráno o každého, kdo přijde.
O tom, že předvojem davů jsou mladí muži, není třeba pochybovat. Bylo tomu tak vždycky, vzpomeňte si na pohádky z dětství. Honza vyrazil do světa bojovat s draky, aby si nakonec vzal princeznu za ženu a stal se králem. Vždyť právě tady je návod, co s životem. Ten se však neřídí pohádkami. K tomu mít se dobře vede dlouhá cesta spojená s vzděláváním, pracovitostí a uměním hospodařit. Výjimku tvoří dědici po movitých příbuzných a kriminální živly. Tím jsme se dostali k velmi podstatnému bodu. Bohatí dědicové k nám do Evropy nedorazí a migranti sem jdou s tím, že se budou mít o hodně lépe, než doma. Nejdříve budou doufat, že ti pečení holubi přistanou právě u nich, poté zatíží sociální programy zemí, které je přijmou, a protože to se jim nebude zdát dostatečné, pravděpodobně rychle zapadnou do kriminálního prostředí. Kdyby šlo o jednotlivce, asi by si s tím policie a orgány činné v trestním řízení poradily, tady jde ale o statisíce lidí, kteří přišli s pžedstavou žít stejně, jako viděli ve filmech a seriálech.
Informace o skutečném životě jsou velmi zkreslené. Nikde nevidíme drsnou práci v dolech a továrnách, hrdinou filmu není havíř, slévač a ani řidič kamiónu. Soustružníka v televizi nevidíte, prodavačka se jen mihne a taxikář je komparzem. Za to se v každém dílku projede několik luxusních BMW, hrdinovi stojí v garáži porsche, pokud tedy nevlastní galerii plnou ferrari, do firmy chodí v obleku a na večeři proti němu nesedí sousedovic Máňa, ale vytuněná blondýnka na vysokých podpatcích s výstřihem do pasu. Akčnost zaručuje všudepřítomná kreditka, peníze nikdy nechybí. V lyrických filmech pro změnu rodina bydlí na zámku a chudá krasavice se samozřejmě dobře vdá. Špinavý automechanik v dílně u pumpy maximálně vymění poškozené kolo, navíc má za garáží pěkného opla, o kterém se mladíkovi v Libyi může jen zdát.
Možná tady někde vzniká myšlenka, že je třeba navštívit západní civilizaci a stát se její součástí. Úvaha o tom, že iluze je realitou, je naprosto scestná a Evropu bude stát její kulturu i relativně klidné spaní. Neschopnost politiků nahrává organizované činnosti asijských a afrických mafií připomínajících naše agentury slibující zážitky. Obchod se sliby a následovné vydávání se na cestu sebou přináší rizika přetavená v utopené děti a celé rodiny. Jenže za ty nejsou zodpovědní obyvatelé Evropy. Viníkem je neschopnost rozlišit iluzi od reality. A právě zde je chyba propagandy. Nelze pořád říkat máme se dobře a zvolíte li nás, bude ještě lépe. Pracovat se musí všude, a čím tvrději, tím lepší jsou výsledky. Tím bych v zemích, odkud k nám všichni míří, začal, paní Merkelová.
J3.K
