Izolace ve Francii

  Uzamykání ekonomik, obchodů a škol, omezování pohybu a další náležitosti jsou nařizovány napříč Evropou, přesto ne všude stejně. Jestliže Slováci mohou s nadsázkou tak na toaletu, v mnoha jiných státech zůstaly otevřené aspoň školy a obchody. Restaurace jsou likvidovány všeobecně, sportovní aktivity jsou uvolněné pokaždé jinak. Všude se dělají PCR testy, což je naprosto nelogické vzhledem k tomu, že od počátku nejsou předurčené k tomuto účelu, tedy stoprocentnímu zjištění covidu ve Vašem těle. Roušky jsou také fenoménem této doby, přestože jde v podstatě a v důsledku o velmi škodlivý jev nutící Vás dýchat vlastní jedy a zároveň Vám to nebrání vydechovat a vdechovat viry, jejichž velikost je tak zanedbatelná, že většinou materiálů projdou. Pokus udělat povinným nosit respirátory je už opravdu úchylnost.

  Nošení roušek na veřejnosti se v často potkává s odporem a velká část lidí si je okamžitě po opuštění společných prostor sundavá. Například v Monacu však na Vás místní pokřikují, abyste si ji nandali i na ulici a když odmítnete, koukají jako kdybyste právě přinesl do knížectví lepru. To i přesto, že v okruhu 30 metrů kolem Vás nikdo není. V obchodě jim nestačí přes ústa cokoliv, striktně požadují roušku. Tedy ti ,,uvědomělí“ prodavači, druzí se za to omlouvají. Náplastí byla o tomto víkendu možnost potkávat v ulicích Monte Carla WRX speciály vracející se z rychlostních zkoušek proslulé rallye, která se jede v horách za knížectvím. A protože v nich je i sníh, musí tam být vcelku veselo.

  Ve Francii je možné vnímat další zajímavost. Omezení v ní jsou vcelku přísná a po šesté hodině večerní nesmíte opouštět bez zvláštního povolení bydliště. Přes den jsou však otevřena obchodní centra i menší prodejny. Jen v restauracích si sednou nesmíte. Ta centra jsou plná a nelze si nevšimnout skladby návštěvníků. Jestli rodilí Francouzové se pohybují především venku, v Nice například na promenádě, kde se snaží hýbat a sportovat, prostory obchodních center zčernaly a je zde vysoká koncentrace Arabů a muslimů. Ty poznáte podle oblečení, shlukování a chování. Tedy mimo arabštiny a hlučnosti. Chodí zásadně v hloučku, v tu chvíli jsou silní, jdou li proti Vám, neuhnou. Děti se válí po zemi, všude běhají, arabské ženy se přehrabují ve věcech, aniž by je po sobě složily. Úroveň chování je neslučitelná s dosavadní evropskou kulturou. Což je ostatně vidět i tam, kde muslimové bydlí. Často to připomíná místa u nás, kde většinově převládá romská komunita.

  Je evidentní, že Francouzům tato realita vadí, jsou však pravděpodobně smíření se svým osudem. Není to o toleranci, která je u nich vnímatelnější než u nás, je to spíše o rezignaci. Občas jste svědky toho, že se někdo naštve a hlučné Araby okřikne, reakcí je výsměch a arogance. Přicházet o své tradice a zvyky je smutné. Ale být u toho, když to způsobuje Vámi volená vláda, která je vinna tím, že neumí ochránit své hranice, je ještě smutnější. Frantíci si nemusí sypat popel na hlavu, jako to oprávněně dělají Němci. Nicméně přizpůsobení se politice Merkelové a jejím otevřeným dveřím je pro každou Evropskou zemi potencionálním průšvihem, ze kterého už nemusí být cesta ven. Francie už je za pomyslnou hranou. Ostatní státy se k ní blíží. My s naší politickou garniturou spějeme ke stejnému. A tomu je třeba zabránit.

Jindřich Kulhavý