Jak jsem se dostal k andulkám

  Opeření jedinci všelijakých druhů vždy byli a jsou součástí mého života již od mého 6 roku života, kdy jsem k Vánocům dostal páreček Rýžovníků šedých. Od té doby se v mé péči vystřídalo několik dalších druhů - jako - Zebřičky, Chůvičky, Andulky, Agapornisové, Bernard límcový či Papoušek nádherný.

  Do chovu andulek jsem se „pustil“ zcela náhodou v roce 2012. Andulky mám v péči již 11 let, ale nikdy mě nenapadlo je nechat zahnízdit. Vše se změnilo toho roku 2012.

  A jak to začalo? Již dříve jsem měl několik andulek. Nakonec mi zbyla jen jedna. A tak jsem měl několik let tuhle poslední andulku jménem "Holubička" (věk 5 let), která nějaký čas přebývala u mých rodičů vzhledem k mé časové vytíženosti. Náhle bylo více možností a tak jsem si ji vzal nazpět, aby byla se mnou a Kukí (Kuki je samice Papouška nádherného). Holky jsem měl každou ve své kleci a když jsem byl doma, trávili i spolu čas, když jsem je vypustil do pokoje - viz foto :)

   Holky spolu - podívaná z okna :)

 Ale Kukí stále více vyžadovala mou společnost a Holubičku žárlivě častokrát odháněla. A takchudinka seděla sama smutná v kleci. Opět jsemzačal trávit více času v práci. Kukí sivystačila se svou spoustou hraček, ale Holubičku nic nebavilo. A tak jsem šel jednoho večera kolem zverimexu, zašel jako obvykle pro zrní a chtěla tomu asi náhoda, že se zrním jsem přinesl domů i samečka andulky "Saláta" 

 A pak už tomu chtěla poslední náhoda, že jsem jednoho dne prostě z recese koupil hnízdní budku. Ani nevím, jak mě to napadlo – jsem prostě veselá povaha. Nebylo v tom nic cíleného, ale Holubička se Salátem spolu vymýšleli spoustu hloupostí a rádi spolu objevovali nové. To, že by mohli zahnízdit v kleci (ač byla velmi prostorná), mě v tu chvíli nenapadlo. Bral jsem to jako jejich novou hračku. Jejich vztah se najednou ze dne na den ještě více utužil. Neměl jsem čas sledovat více. Až jsem asi po 4 dnech vstoupil do pokoje a zastihl je při páření. Pak už vše mělo rychlý spád. Po týdnu, co jsem jim budku dal do klece, se uvnitř ukázalo první vajíčko a tak se spustila i éra prvního odchovu. Ale tento příběh už si nechám do příštího příspěvku J.

  Holubička a Salát

  Momentálně jsem se v tomto kdysi dětském koníčku zhlédl natolik, že jsem svůj chov rozšířil o další páry andulek – nyní jsem na počtu 8 párů – a myslím, že tento počet není konečný. Když se do toho pustíte, zjistíte, že nejsou jen obyčejné či výstavní andulky, ale že jsou duhové, perlové, lutino, albino, opalinové či recesivní a dominantní straky atd. A všemi se mohu pochlubit J. A nejen to, jsem také chovatel cca 50-ti sklípkanů, štírů či Papouška nádherného J.

  Myslím, že kdo jednou vlastnil jakéhokoliv papouška, podlehl jejich přirozené inteligenci, kouzlu a vytvořil si pouto k opeřencům na celý život.

  A tak zastávám ten názor, že je jedno jakého máte doma papouška - zda je velký či malý; zda stál x-tisíc nebo třeba 50,- Kč; zda umí mluvit, nebo si prostě píská jen tu svou přirozenou písničku; zda umí dvacet různých kousků, nebo je prostě jen tichým společníkem osamělého člověka. Každý z nich je velká osobnost a hlavně záleží na vás, jaký vztah si s ním vytvoříte. Záleží na tom, zda porozumíte tomu maličkému srdíčku, které když se rozhodne, bije jen pro vás.

  A nakonec to celé, musí posvětit něco, co leží nad námi. A to je láska. V tomto případě, láska s křídly, která vám budou burácet nad hlavou :).

Text a foto Věroslav Bardoun