Jak na tom jsou ženy u nás?
www.inadhled.cz V poslední době se opět množí články o tom, jaké bezpráví se děje na ženách v jiných zemích. Křesťanka v Sudánu je odsouzená k smrti jen proto, že si vzala křesťana, přestože její otec byl muslim, který ji sice nechal i s její mámou osudu již brzy po narození a byla vychována k lásce k Ježíši. Své dítě pak porodila v řetězech spoutaná přímo ve věznici.
V Pákistánu vlastní otec a bratři za dohledu policie ukamenovali ženu, která se vdala za jimi neschváleného muže, který jen tak mimochodem zabil svou předešlou manželku, aby se mohl znovu oženit. V té samé zemi drží v zajetí naše dvě občanky (pokud tedy ještě žijí), jejichž naivita je neomluvitelná, ale trest za ni je nepřiměřený.
V Somálsku a některých dalších zemích podstupují ženy rituální obřízku zabraňujícímu zažití příjemných pocitů při sexu, jejíž následkem je mnoho úmrtí a zmrzačení. V některých arabských zemích nesmí řídit auta, v jiných ani vycházet bez manžela ven, podat ruku, zahalení je z tohoto pohledu jen nepatrným znevýhodněním. Vidět jít se koupat muslimku do moře v dlouhém hábitu a s burkou je opravdu zážitek.
V Indii je denně znásilněno a zavražděno mnoho žen a násilníci nejsou většinou potrestáni. A netýká se to pouze místních dívek, ale podobné nebezpečí hrozí i turistkám. Především ve východních indických státech jsou kasty nad zákon a policii zajímá nejdříve společenské postavení, teprve potom závažnost trestného činu.
Mladé dívky ve východní Asii jsou od dětství vedené k pokoře a mají být především oporou svému muži. To platí nejen pro Thajsko, Laos, Vietnam, Čínu i Japonsko.
Ve všech zemích, v nichž je islám hlavní mocenskou silou, je žena brána všelijak, jen ne rovnocenně, v mnoha státech a oblastech je na ni nahlíženo, jako na podřadný druh určený k práci a rození dětí. Jak velký rozdíl můžeme zaznamenat proti tomu, jakým způsobem žijí a chovají se ženy u nás. Rozvinutá demokracie sebou přinesla i emancipaci, křesťanství je k ženám poněkud milostivější. Těžko si dokážeme představit, že bychom naše partnerky, matky a dcery i setry brali jinak, než rovnoprávně. Máme je ve všech možných pozicích, funkcích. Jsou součástí našeho světa a rozhodně nestrádají tolik, jako v mnoha jiných destinacích.
Co to nám mužům přináší za nevýhody. V nadsázce lze říci, že ženy převzaly mnoho z chování mužů. Jsou stejně nevěrné, podobně často hýřivé, chutná jim alkohol a ztrácejí pod jeho vlivem zodpovědnost i k dětem, samotné si vybírají muže, naučily se řídit auta, letadla, chodí posilovat, roste jim ego. Při rozvodu dokážou svého exmanžela pěkně oškubat. K tomu jim často pomáhají zákony, které díky své většině v zákonodárných sborech schvalují muži samotní. Pravděpodobně je k tomu přesvědčily jejich partnerky doma, což svědčí o jejich rostoucím vlivu.
Co však mnoho ženám u nás chybí, je pokora. Ne vůči mužům, ale za to, že mohou žít o mnoho lépe, než to je možné jinde. Jejich život není snadný, bez bolesti a nasazení, ale na rozdíl od velké části světa za to vše daleko častěji pociťují lásku, úctu a jsou vážené. Jejich muži na ně bývají často pyšní, a i když se najde mnoho neurvalců, je na ženách samotných, koho si vyberou a s kým budou žít. Pokud podcení výběr, mohou se na nějakou dobu ocitnout v postavení podobném některému z těch, ve kterých by se mohly ocitnout v jiné části světa. Je to ale pouze následek jejich chybného náhledu už na počátku vztahu.
Naše kultura i historie je k ženám velmi vstřícná a je to moc dobře. Milovat je, obdivovat a mít je blízko je příjemné. Jen by si měly občas samotné uvědomit, jak velké štěstí mají, že se narodily právě tady. Ne pořád reptat, stěžovat si, intrikovat a často se povyšovat. A úplně nejhorší je, zapomenou li i na své mateřské povinnosti. Odložené dítě v kočárku a ležící matka vedle něho a tři promile v krvi je pohled, po kterém si říkáme, neměla li by zažít něco z toho, co denně protrpí ženy jinde. Asi by to pro ně bylo poučné. A nejen pro ně. To jim však nikdo nepřeje….Tedy většinou.
J3.K
