Jak nakupovat opravdu levně?

  Tím prvním je snaha ukázat pravdivost slov a snahu naplnit předvolební sliby Andreje Babiše týkající se daňových úniků.  Je třeba konstatovat, že právě Babiš ví přesně, o čem mluví. Jeho nepořádek v účetních dokladech jakéhokoliv významu a důležitosti nejen na ministerstvu, kterému vládne, dosáhl neuvěřitelného rozměru, ale podobný systém funguje i v jeho firmách. Ztráty účetnictví, jednu z nich použil u Čapího hnízda, jsou běžným nástrojem těch, kteří zametají stopy za svým nekalým hospodařením.

   Optimalizace zisků jsou poté legálním způsobem snížení daňového základu, mají však svá pravidla, na které dohlíží finanční úřady. Dvojí metr však vyměřuje různé postihy, které se však v žádném případu netýkají Agrofertu a společností kolem něj patřících Babišovi. Fond, do kterého vložil své firmy, nepovažujme za nic jiného, než škatulku, která měla splnit zákonnou normu. Ministr financí nadále spravuje svůj majetek se stejnou intenzitou a zvyšuje rozsah svého jmění podporou ze strany orgánů přidělujících státní zakázky, dotace a daňové úlevy.

  Druhým důvodem je snaha ovládnout trh v mnoha dalších sférách. Babišův holding je na špici v zemědělství, potravinářství, chemickém průmyslu. Pustil se do developerského byznysu, zdravotnictví, je otázkou, proč ještě neprovozuje obchodní řetězec supermarketů. Možná je důvodem uvědomění si toho, že by v něm musel někdo pracovat a díky vládní politice tu prostě další lidé nejsou. Zkouší to zatím rychloobčerstveními v podobě prodeje hot dogů, tedy prodejem párků z uloupených Kosteleckých uzenin. Nicméně likvidací a následným převzetím jakékoliv konkurence pro sebe, případně pro spřízněné miliardáře, kteří mu nestojí v cestě, naplňuje své výroky o nepotřebě malých a středně velkých podnikatelských subjektů. S tímto záměrem do politiky přišel.

  Tento článek má v nadpisu ale jiný problém. Podnikatelé nejsou ohrožováni pouze zloději v státních úřadech. Také někteří jejich zaměstnanci usilovně pracují na zlepšování své životní úrovně, ovšem plundrováním kapsy svých zaměstnavatelů. Socialistický přístup nebyl zapomenut a někteří lidé si myslí, že si mohou dovolit cokoliv. Vlastnit obchod znamená pečovat o něj, zajišťovat zboží, hlídat jeho kvalitu, datum spotřeby, kalkulovat ceny tak, aby se prodávalo. Nést rizika spojená se zásobami, které zůstanou na skladu a budou podléhat slevám. Investovat do interiéru, exteriéru, zabezpečení, pojištění, reklamy, zajistit výplatu zaměstnancům, také odvody sociálního a zdravotního pojištění, platit nájem. Bojovat s úřady, jejichž požadavky se stupňují. Podnikatel musí splňovat mnoho podmínek, je kontrolován, penalizován, okrádán zákazníky. K tomu je třeba si přidat i škodnou z řad svých zaměstnanců. Autor tohoto článku měl několik prodejen a jedním z důvodů jejich uzavření byla neschopnost uhlídat vlastní majetek. Kradli lidé s ulice i zaměstnanci, to i přesto, že ve vedení prodejen byli člen rodiny či bývalí přátelé. Škody na malé provozovně šly celkem do stotisíců.

  Ještě horší je to v supermarketech. Obchodní marže musí být nastavené tak, aby pokryly i ztráty vzešlé z kriminálního chování kupujících i zaměstnanců. Nákupy příbuzných pokladních mohou vypadat i takto. Čárový kód se při přejetí okénka v pokladně otočí nahoru, nebo se ručně namarkuje jiný počet kusů. Nedávno jsem byl svědkem podobného počínání v prodejně řetězce Billa na Řepích v Praze 5. Dle nápadné podobnosti dvou žen, tedy dcera za kasou a matka před ní, předvedly představení pro kameru umístěnou nad pokladnami. Nákup v hodnotě cca 400 Kč vyšel paní na 76 korun. Něco podobného můžete vysledovat i jinde. Krade se v prodejnách, skladech, takový Amazon či DHL mají v hledáčku celé gangy, v nichž je vždy někdo z ochranky, dopravy a přímo u zboží. Zákon přitom nepovoluje zveřejnit fotografie lumpů lehkoživků. Možná kdyby tomu tak nebylo, pár lidí by se chovalo jinak.

  Podnikatelé patří k nejlovenější zvěři v revíru finančních úřadů, částečně je systematicky vysávají i vlastní zaměstnanci. Nenasycený pracovní trh je dovádí k hledání skulinek, jak dále zajistit chod firem, zloději tak jen přechází z místa na místo. Pokud si tedy myslíte, že jsou podnikatelé ti, kteří mohou za chudobu tohoto státu, a věříte Babišovi, zkuste se zamyslet nad tím, mají li podnikající lidé pohodlný a bezstarostný život. Není li to naopak. Čistou hlavu mají spíše politici, zaměstnanci a lidé na podpoře, kterým systém vyhovuje. A když už schopný podnikatel něco dokáže, přijde Finanční správa a .... nyní by se dalo napsat, že může začít znova. Nezačne, už nemá sílu a ani chuť. Bojuje totiž s větrnými mlýny. 

J3.K