Jdu do politiky s předsevzetími….
Vždy, když se blíží volby, je jedno, o který stupeň mocenské zvůle jde, slibují představitelé jednotlivých stran různé změny k lepšímu a následně jsou dle vlastní přesvědčivosti zvoleni, mohou však také skončit v propadlišti dějin. To se často týká i milých a sympatických lidí. Jejich problém je často soudnost a tím i menší bombastičnost kampaně. Ale ono je to jedno, vlivem slátaných koalic pak stejně sliby zapadnou a ani na ty snadno splnitelné si nikdo už nikdy nevzpomene.
Přemýšlel jsem, co bych sliboval já, kdybych chtěl být zvolen do některé z útulných kanceláří nesoucích zlatá vejce. Když se tak různě pohybuji mezi lidmi, naslouchám jim. Co by je tedy nejvíce potěšilo? Předem upozorňuji, že k tomu budu přistupovat stejně, jako naše politická elita, budu tedy předem vědět o nesplnitelnosti mých předsevzetí, chci ale vyhrát volby a zároveň mít stejné výhody, jako vládní Jánošík Andrej Babiš. I tady bych rád splnil kritéria vycházející z historie, Jánošík byl totiž normální zloděj, který se úpravou skutečnosti stal hrdinou. Stačilo mu tvářit se lidově. Nakonec ho ale po právu odsoudili za vše, co kdysi udělal špatného.
Nyní ale už k mému volebnímu programu. Jak jsem si všimnul, lidem vadí ta hnusná zima. Takže mým prvním počinem by byl sníh pouze na horách, mimo ně by byla průměrná roční teplota přes 22°C s dostatečným slunečním svitem, pršelo by kvůli zavlažování především v noci, ovšem pouze mimo stanové tábory. Není nic nepříjemnějšího, než voda ve stanu. Sněhová nadílka by se však vyhnula borůvkovým rájům. Pokud se chcete zeptat, jak bych to zařídil, je třeba si uvědomit, že ani námi volení představitelé zvůle nikdy nevysvětlili, jak bych chtěli dosáhnout svých cílů. Televizní debaty jsou jen show pro dav, které jim dává možnost ukázat, že lidé z plakátů jsou živí.
Vzhledem k ne zrovna zdařilým zásahům ČNB do kursu koruny se pro Čechy stane dovolená u moře přílišným luxusem. Takže navrhuji na jihu Moravy zřídit moře. Nejen to, že bychom to k němu neměli daleko, ale třeba ostrov Mikulov by byl nádhernou destinací a hrnuli by se i cizinci, čímž by nám pomohli k záchraně ekonomiky. Navíc bychom z jeho dna mohli v oblasti Malacek těžit i ropu a plyn a tím bychom nebyli již závislí na Rusku. Pan Singer by mohl vést pobřežní hlídku, postavu na to by jistě vypiloval v čase, kdy by neseděl na Příkopech v kanceláři a nevymýšlel to, jak ještě více naštvat lidi.
Práce pro všechny. Nevím, zda li by to každého potěšilo, navíc co bychom pořád dělali? Takže do práce ať chodí kdo chce, navrhuji čtyřdenní pracovní týden a jistotu výdělku s hranicí nad 1000 Euro. Samozřejmostí jsou k tomu kvalitní bezplatné školky a školy s výukou cizích jazyků a možností začít docházku již po uplynutí jednoho roku, to když matka chce jít zpět do normálního života bez nutnosti uložit babičce a dědovi výchovu na jejich bedra. Na tento bod programu dokonce mohu nastínit zdroj financí. Stačí nekrást, nekorumpovat a nerozhazovat. Problém bych však potom viděl v tom, že bychom neměli dostatek vládních úředníků a mocipánů. Většina z nynějších by totiž ztratila nečekaně zájem a odešli by do soukromé sféry.
Konečně bych zprovoznil tunel Blanka. I zde bych mohl nabídnout řešení. Pokud se něco ještě dluží, zabavil bych vládním nařízením majetek všem zúčastněným lumpům na stavbě a z jeho prodeje umořit dluhy. Většina z nich totiž již na začátku počítala, kolik to hodí a dle toho se i připravovaly smlouvy.
Dálnice D1 vedoucí z Prahy k břehům Jihomoravského moře by byla osmiproudá s kvalitním povrchem podobajícím se tomu, který je položen na jejím nejpomalejším úseku, tedy na Pankráci. Ani tady by nešlo o velkou zátěž našeho státního rozpočtu, stačilo by pozvat ze zahraniční stavební firmy, které kilometr dálnice postaví za poloviční cenu dvojnásobnou rychlostí bez možnosti použít na zpevnění materiál tvrdosti polystyrénu. Tím by byla zaručena i delší životnost, na pozdější opravy by byla podepsána předběžná smlouva s neoblíbenou konkurencí a který moudrý byznysmen by dával práci svému soupeři?
Dále bych upravil platy vysokých státních úředníků, zaměstnanců ČNB a soudů. Jejich výše by záležela na skutečně odvedené práci a hospodářských výsledcích jim svěřené oblasti. U soudců i dle schopnosti spravedlivě a nikoliv dlouhodobě v rámci několika let na případ rozhodovat o vině a nevině. V souvislosti s tím bych znovu otevřel případ Kájínek a už jen ze zvědavosti jej nechal konečně došetřit. Bohužel by to musel udělat některý z příslušníků Miamské pobřežní policie, neboť u nás jeden lump kryje organizovaně druhého.
Posledním bodem, který mne dnes napadá, jsou ceny energií a paliv. Pokud by cena ropy nešla nijak výrazně nahoru a koruna naopak dolu, zvážil bych smyslnost příměsí do paliv proudících z továren pana Babiše a zkusil tak vrátit na naše pole takové plodiny, které jsou přínosem pro náš jídelníček. Elektřina by zlevnila o částku, kterou přispíváme na solární elektrárny, stejně jsou hnusné. Na druhou stranu z peněz, které bych ušetřil na extraplatech vyplácených šéfům ČEZU, bych podporoval hledání řešení, jak si uchovávat energii ze solárních panelů na vlastních střechách, on ten nápad energie ze sluníčka totiž není tak hloupý, pokud se s pomocí nastrčených parlamentníků nezneužije.
Nápadů mám ještě hodně, jde o daně, kriminalitu, obchod s různými komoditami, církevní restituce a pár dalších oblastí, ze kterých jsou živí naši miliardáři, ale protože žiji v Čechách, očekávám po zveřejnění tohoto článku svůj nucený odchod do ilegality. Ale řekněte, nebyl bych lepší prezident, než ti, které nám dalo plno posledních let? Slíbit se dá totiž cokoliv.
Text: J3.K, foto Martin Lukač
